„Svět je malý a o náhody v něm není nouze,“ říká starý Lotrando ve známé pohádce.
„Náhoda neexistuje,“ praví teologové.
A tak: stalo se v malém provinčním městečku:
Je pátek ráno. Poslední zvonění jedné z oktáv místního gymnázia. Osm let studia končí. V ulicích potkáváte skupinky převlečených, zpívajících a od ostatních tolik se odlišujících letošních maturantů. „Hlavně si to užij, ať celé město ví, že končíte,“ loučila jsem se s dcerou. Večer, na klasickou otázku: „Tak co, jaký to bylo?“ očekávám odpověď: „Dobrý...“. Ale najednou zbystřím.
„Pavel šel za Ježíše a dvě holky za řádové sestry. Předtím se přišli zeptat, jestli to není blbý.“
Hned mě napadá: nactiutrhání, zesměšnění a kdo ví co ještě. Ale opak byl pravdou. Ježíš vláčel na rameni těžký kříž a řádové sestry mu šly po boku. Ani jeden z nich není věřící. O to překvapivěji, pro ně samé, vyzněly reakce lidí. Ještě jednou podotýkám: byl pátek kolem osmé hodiny ranní.
Vzpomeneme si někdy v tuhle dobu – jako katolíci – na Krista? Co dělal, jak mu bylo a co dav okolo Něj? Naše trojice prochází městem. Oni sami popisovali reakce lidí: někdo jim vynadal, jiný se před nimi pokřižoval, další jako by je neviděli a spěchali za svými povinnostmi, auto zastavilo, aby si je řidič vyfotil, starší muž si před nimi uplivl. Jeden by řekl: malé provinční městečko...
O kolik se svět změnil za těch 2 000 a 12 let?
Ježíš prošel městem a život jde dál.
V Jeruzalémě jako v Chrudimi.
Náhoda, nebo...? Náš Ježíš trávil letošní Velký pátek v místním podniku Total inferno, v překladu Totální peklo nebo Totální podsvětí. Akce, kdy vstup a alko pití v hodnotě stovky bylo zdarma. No, nevyužijte to, když je vám dvacet a žijete světsky. Proč to všechno? Zrovna na Velký pátek? Že by duchovní podtext? Náš hrdina, aniž by se jakkoli přičinil, toho večera skončil v nemocnici. V jeho blízkosti se strhla rvačka a on byl po ruce. Jedna rána stačila.
A co ty Čarodějnice z nadpisu?
Jsou právě dneska.
Zapálíme oheň, opečeme buřty, sejdeme se se známými, pobydeme přes noc.
Jeden den v roce.
30. dubna.
Rok co rok.
Všichni to známe.
Dostala se mi do ruky kniha vydaná Karmelitánským nakladatelstvím. Autory jsou Tonino Cantelmi – předseda Italské asociace katolických psychologů a psychiatrů. Vyučuje na několika římských univerzitách. Publikoval množství vědeckých studií a několik úspěšných knih o závislosti na internetu, o narcismu uvnitř církve, o psychologii a teologii v dialogu aj. Spoluautorkou je Cristina Cacaceová – klinická psycholožka a výzkumná pracovnice v oblasti kognitivně interpersonální psychoterapie. Popisují situaci zmapovanou v Itálii. V kapitole nazvané Satanistické rituály je mezi několika daty uvedeno: „30. dubna; Valpuržina noc, je datem začátku esoterického léta. Během této noci se slaví den odplaty nad řádem Dobra a odehrávají se rity na přímluvu za hromadění peněz a dosažení úspěchu.“ Den odplaty nad řádem Dobra. Vnímáme, o co tady jde? Ta kniha je na trhu delší dobu. Její podtitul zní: „Psychosociální aspekty vlivu na mladou generaci“. Lehce jsem se zmínila před několika chrudimskými farníky. Rodiči. ČARODĚJNICE – fakt ne; na podzim HALLOWEEN – to už vůbec ne. Znáte podstatu těchto „svátků“? Odpovědí byl blahosklonný úsměv.
Autoři nazvali celé dílo Černá kniha satanismu. Na první pohled je to poněkud odstrašující pojmenování. Zvláště pro křesťana. Přesto si myslím, měla by to být povinná četba. Vysvětlí totiž mnohá naše Proč...?
To všechno se mi objevilo před očima nedávno v Hlinsku.
Na přednášce Kateřiny Lachmanové, kdy mluvila o esoterice a okultizmu očima křesťana.
Dnešní svět žije na těchto principech, toť holý fakt.
Radostí zůstávají ony náhody, kdy si Bůh povolává...; byl pátek kolem osmé hodiny ranní a KRISTUS procházel Chrudimí.