Karel Židek (1912–2001) se narodil 17. listopadu 1912 v Hrochově Týnci v rodině varhaníka a kapelníka Karla Židka. Základy ve hře na housle (od 7 let) a varhany (od 9 let) získal od svého otce a již v 11 letech hrával na varhany při bohoslužbách v nedalekých Moravanech. Posléze navštěvoval také 2 roky hudební školu v Pardubicích. V letech 1928–1932 studoval na varhanním oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze, kde se stýkal zejména s významným varhaníkem a skladatelem B. A. Wiedermannem (1883–1951) a také hrával na mnoha pražských kůrech. Mimo to si přivydělával jednak soukromým vyučováním a jednak hrou v němém biografu. Po absolutoriu konzervatoře působí (1932–1937) jako ředitel kůru v Heřmanově Městci a účastní se zde horlivě, tehdy velice bohatého, hudebního života.
Roku 1937 přijal Karel Židek místo ředitele kůru v Chrudimi (po Marii Kuchynkové) a v tomto povolání setrval až do sklonku života. Chrámovou hudbu zde zveleboval nejen svými díly, ale od r. 1947 začíná pořádat v arciděkanském chrámu řadu duchovních koncertů, na kterých účinkoval nejen jako varhanní virtuos a doprovazeč, ale i jako dirigent chrámového sboru, případně orchestru. Na těchto produkcích s ním pak spolupracovalo mnoho místních hudebníků a zpěváků. Některé koncerty byly opakovány i na jiných místech. První koncert se konal 19. června 1947 k uctění ostatků sv. Vojtěcha. R. 1953 byly však tyto koncerty pod politickým tlakem zastaveny. Poslední 35. duchovní koncert se konal na den sv. Cecílie, patronky hudebníků, 22. listopadu 1953. Od srpna do prosince 1968 proběhlo podobným způsobem 15 tzv. varhanních matiné. V letech 1981 a 1982 byly uskutečněny 2 duchovní koncerty vždy v srpnu o chrudimské „Salvátorské“ pouti. Při svém životním jubileu r. 1982 byl Židek za své zásluhy o rozkvět církevní hudby jmenován čestným konzistorním radou Královéhradecké diecéze.
Své varhanní umění (znamenitý improvizátor a interpret romantické literatury) byl po dlouhá léta nucen prezentovat na jednomanuálovém prozatímním nástroji z r. 1947. Když bylo v 90. letech přistoupeno k rekonstrukci a dostavbě chrudimských varhan, obnovil Židek pořádání duchovních koncertů (celkem 20) se sbírkami na pomoc varhanám. Celou stavbu pak velmi pečlivě sledoval, ale na dokončený nástroj si již nezahrál…
Mimo povinností ředitele kůru, působil K. Židek v Chrudimi mnoho let jako sbormistr pěveckého sboru Slavoj (předtím ženského sboru Smetana), dirigent Chrudimské filharmonie a dechového orchestru a v neposlední řadě člen Chrudimského kvarteta. Od r. 1973 do r. 1993 zajišťoval také varhanní produkci při Sboru pro občanské záležitosti na tehdejším MNV (hlavně svatební obřady).
V lednu 1976 měla být v te¬levizi hodinová relace o Chrudimi, kde mělo vystoupit mj. Chrudimské kvarteto a Slavoj. „Shora“ však přišel požadavek (zřejmě okresní výbor KSČ), že v televizi nesmí vystoupit Karel Židek, jakožto člověk, který hraje v kostele na varhany. Ten pak takřka okamžitě přerušil téměř veškerou kulturní činnost v Chrudimi, kterou předtím rozvíjel bezmála 40 let, a věnoval se nadále pouze církevní službě, kompozici a rozsáhlé pedagogické činnosti.
Již od dob konzervatoře si K. Židek přivydělával vyučováním na hudební nástroje, což později v Chrudimi, zejména v době, kdy zde ještě nebyla hudební škola, dosáhlo netušených rozměrů. Soukromě vyučoval hlavně hru na varhany, piano a housle, později (v šedesátých letech) vyučoval na zdejší LŠU převážně dechové nástroje a vedl zde několik žákovských těles. Mnozí z jeho žáků se stali později profesionálními hudebníky – např. Blanka Kurzová, Václav a Bohumír Rabasovi, Karel Paukert, synovec Josef Židek, Marie Fibichová, Ludmila Štěpánová, Jan Sedmík, Eva Marešová–Hajnová, Daniela Kosinová aj. Ještě ve svých osmdesáti letech učil 5 žáků na varhany.
O hudební kompozici se pokouší již v době studia na pražské konzervatoři. Pro pozdější generace zanechal pak dílo, čítající přes 120 opusových čísel. Největší počet zaujímá církevní – liturgická tvorba (10 mší, sbory, sólové vložky, písně apod.). Zde snad nejvrcholnějším dílem je slavnostní Missa in honorem Sanctissimi Salvatoris op. 79 (dnes se tradičně provozuje vždy při chrudimské „Salvátorské“ pouti) nebo Slavnostní česká mše, op. 101 na „nový liturgický text“ (1969). Velmi oblíbené a často provozované jsou mj. 2 české vánoční mše, slavnostní vánoční fanfáry („Narodil se Kristus Pán“) a varhanní vánoční preludia. Ostatní skladby komponoval K. Židek jednak pro své žáky, přátele nebo pro tělesa, která vedl (např. Krkonošská suita pro smyčcový kvartet, instrumentovaná později pro symf. orchestr, různé pochody, intermezza, tance, sbory a podobně…). Řadu svých děl také vydal tiskem, vlastním nákladem.
V oblasti liturgické hudby by se dala Židkova tvorba rozdělit do dvou etap. První etapa (cca. od r. 1932 do II. vatikánského koncilu) zahrnuje skladby většinou v latině v duchu předkoncilní liturgie. Ve druhém období – od konce šedesátých let se umělecky přiklání k reformě II. vatikánského koncilu a téměř veškerá díla (včetně figurálních mší) komponuje na novodobé české texty. Jeho lidové ordinárium bylo před několika lety přijato do Jednotného kancionálu pro Královéhradeckou diecézi. Četné mešní duchovní písně (K Panně Marii Nanebevzaté, Ke sv. Archandělům, K Proměnění Páně, K nejsv. Trojici aj.) na texty básníka Karla Hrocha a celoživotního přítele Karla Kýnla stále čekají na své praktické docenění.
Karel Židek patřil ke generaci umělců, která vyrostla v době první republiky, ale většinu svého života prožila v totalitě, která duchovní hudbě takřka vůbec nepřála. Ti, kteří navíc působili jako hudebníci mimo hlavní centra, nepronikli do širšího povědomí ani v církevních kruzích… Židkova hudba je však stále živá a má své příznivce na mnoha místech naší vlasti. Spolu s P. Karlem Břízou a Jiřím Strejcem zůstává bezesporu nejvýraznějším církevním skladatelem Královéhradecké diecéze ve 20. století.