Naši bohoslovci

Petr: Na co se těšíte a z čeho máte obavy?
Je určitě na co se těšit... Noví lidé, prostředí, možnosti... Třeba více zažít, že Církev je světová a chválí svého jediného Pána různými jazyky a způsoby po celém světě. I obavy jsou na místě, tak, jak to je normální při objevování nových věcí, ale není to strach. Spíše je to očekávání nového s vědomím, že na to, co přijde, nebudeme nikdy sami...

Petr: Jak jste na tom s italštinou?
Zaručeně se prvotní šok při kontaktu s rodilým, rychle drmolícím Italem dostaví. Snažili jsme se poslední půlrok v Praze získat co nejvíce patřičnou jazykovou výbavu. Na nějaké bohaté, květnaté souvětí to zatím není, ale říci: „Mám hlad, prosím, dejte mi najíst,“ bychom snad už dovedli:-)

Anička: Kde budete v Římě bydlet? Berete si s sebou plyšáka na spaní?
Znásobíme počty bohoslovců v české koleji pro seminaristy v Římě, ta se jmenuje Nepomucenum. Minulý rok se zde připravovalo ke službě šest bohoslovců. Vzhledem k hmotnostnímu limitu v letadle budeme muset oželet více než jen plyšáka na spaní :-).

Pavel: Kde a co budete vlastně studovat?
Studovat budeme na Papežské lateránské univerzitě. Zhruba ty samé předměty jako kluci v Praze a Olomouci – abychom za tři roky mohli dokončit základní teologické vzdělání. To je v Itálii odměněné nepříliš sympatickým titulem „S.T.B.“ (Bachelor of Sacred Theology).

Petr: Setkáte se se Svatým otcem Františkem? Jaká máte očekávání?
Doufáme, že ano. Nebude to každý den, ale občas se společně se Svatým otcem budeme modlit nešpory nebo modlitbu Anděl Páně. Pokud třeba dojde k ještě osobnějšímu setkání, bude to milá a vzácná příležitost, o které bychom samozřejmě v Salvátoru všechny věrné čtenáře neprodleně informovali :-).

Pavel: Budete v Římě v době svatořečení Jana Pavla II. Těšíte se?
Tak to tedy ano. Trochu jsme se báli, že svatořečení proběhne bez odkladů, a tedy také bez nás. Naštěstí to ale vypadá, že vše stihneme. Ještě aby ne – nesmíme zapomínat, že Řím je město věčné a proto není kam spěchat :-).

Pavel: Jak budete trávit volný čas? Berete si s sebou hudební nástroje?
K první polovině otázky lze dodat: uvidíme, jestli vůbec nějaký bude :-). V případě, že ano, jistě nezanedbáme památky a historii, které Řím nabízí, dobrou knížku, dostatečné hudební vyžití a samozřejmě také potřebnou dávku pohybu a sportu. Naše hudební nástroje jsou již od začátku prázdnin kdesi v dalekém Římě – snad :-). A už se asi těší stejně jako my, až je zase pořádně provětráme...

Petr: Jak často se budete vracet domů?
V plánu to bude asi třikrát za rok: Vánoce, Velikonoce a prázdniny. Alespoň budeme mít pořádnou motivaci seknout brzy se zkouškami a teď, než odjedeme, dobře prožít společný čas doma i v naší farnosti...



Ptaly se děti Pudilovy.