Milí přátelé,

dostává se vám do rukou poutní číslo našeho farního občasníku Salvátor. Nabízím k četbě následujících stránek dvě klíčová slova: osobnost a událost. Nejen dějiny národů, ale i životní dějiny každého z nás jsou utvářeny osobnostmi a rozvíjí se v jednotlivých, větších či menších událostech. Tak mi dovolte malý pohled na osobnosti a události letošního farního léta.

Požehnanou událostí se stala pouť do Šaštína a na Velehrad. Vyprávění o víně spojené s degustací bylo jistě velmi pěkné a rádi na něj vzpomínáme, příspěvek Kateřiny Marelové však poodhaluje hlubší stránky poutního dění. Radostnou a stmelující akcí byl bezpochyby farní den naší farnosti. Při cykloputování po Rakousku jsme mohli zažít celé defilé osobností od malého Jindřiška až po seniora naší výpravy, pana Popelku. Prožili jsme čtyři dny v pěkném společenství, pohybujícím se v krásné přírodě rakouských Alp. Pro mě osobně to byla nezapomenutelná událost. Vpravdě „světovou“ událostí se stal farní tábor, vždyť se nesl v duchu „Cesty kolem světa za osmdesát dní“. Bylo pro mě velkým potěšením sledovat, jak úžasnými a kreativními osobnostmi jsou mladí z naší farnosti pod vedením Soni Vtípilové. Jejich menší kamarádi byli neméně skvělí. Bohu díky za vydařený tábor a díky těm, kdo tuto akci připravili.

Už se těšíme na poutní setkání s prof. Petrem Piťhou a s Mons. Tomášem Holubem. Oba jsou osobnostmi současné české církve. Věřím, že nás setkání s nimi obohatí. Otec Tomáš nám odpověděl na několik otázek a dal nám tak nahlédnout k základům své osobnosti a svého kněžského působení. Osobnostmi vzešlými z našeho středu jsou bohoslovci Vojta a Petr. Pan biskup je posílá na další studia do Říma. Jejich kamarádi jim před cestou položili několik otázek. Nahlédněte do jejich pocitů před velkým životním krokem. My všichni se s nimi můžeme rozloučit v pátek 30. srpna při mši svaté a potom na faře.

Nesmím v této chvíli zapomenout na tu nejdůležitější osobnost těchto i všech ostatních dní. Nesmím zapomenout na to, co se kolem ní stále děje. Putujeme dnes k milostnému obrazu Krista – Salvátora. Hledíme do tváře láskyplné Osobnosti, která je hluboce lidská, chápavá a milosrdná. Ta tvář je zraněná lidským hříchem, mým hříchem. Je to však tvář Salvátora – tedy toho, který dává spásu. Do události spásy, odpuštění, hlubokého uzdravení a vylití Boží lásky nás zve nejen o pouti, ale každý den. Přeji sobě i vám, aby On a to, co On koná, se víc a víc dotýkalo toho nejhlubšího v nás. Přeji vám požehnanou pouť!