Zapomeňte na demokracii!!!

Drazí přátelé, společně s celou církví vstupujeme do vrcholu katolického liturgického roku, do slavnosti Krista Krále. Je to slavnost, kterou pro celou církev v roce 1925 vyhlásil papež Pius XI. Slavnost nám připomíná Kristův královský titul, Kristovu svrchovanost nad lidskými dějinami i nad všemi „vládci“ v tomto světě.

Dovolte malé zamyšlení. Žijeme v demokraticky uspořádané společnosti. My v našich končinách krále nemáme, a tak nám osoba krále připadá vzdálená. Známe snad jenom královnu Alžbětu II. z Anglie a to jenom skrz média. A taky známe mnoho králů z pohádek, kteří po svých poddaných chtěli různé věci.

Ale kdybychom svého krále v této naší zemi měli? Jak bychom se k němu chovali? Co by náš král po nás chtěl? Jak by to asi vypadalo v jeho paláci? Jaké by měl služebnictvo? Vyvstávají mi na mysli mnohé další dotazy.

Přemýšleli jste někdy nad tím, co pozemský král žádá od svých poddaných? Ne? Tak odpovědi si můžete dostudovat v učebnicích dějepisu.

A teď ve zkratce popřemýšlejme, co po nás žádá náš Král, Kristus. Jaké jsou jeho rozkazy? Já osobně denně zakouším, že být ve službě Krista Krále není jednoduchá věc. Kolikrát po mně můj Král žádá, abych se zřekl své vůle a pracoval na Jeho vůli. Ale jde to těžce. Každý den jsem konfrontovaný se svou vlastní vůlí, která mi připomíná, někdy hlasitě zdůrazňuje, že jsem svobodný člověk a můžu si dělat, co chci.

Každý den se lámu, abych se překonal a uskutečnil vůli svého Krista Krále. Ale naučil jsem se o Jeho přikázáních a nařízeních nezapochybovat. Proč? Dovolte odpověď z knihy Malý princ: Malý princ potká krále a rozmlouvají spolu. „Veličenstvo, čemu vládnete?“ „Všemu,“ odpověděl král. Byl totiž nejen absolutním, ale i univerzálním monarchou. ... Král pokračuje: „Od každého je třeba vyžadovat jen to, co může splnit. Základem moci je především rozum. Když poručíš lidu, aby se vrhl do moře, začne revoluce. Právo vyžadovat poslušnost mám jenom proto, že moje rozkazy jsou rozumné.“

Co mě těší na službě Kristu Králi, je rozumnost jeho příkazů. Nikdy po mně nechce hloupost nebo rozmar své královské kratochvíle. Každý příkaz mého Krista Krále, to není jenom surový příkaz typu: zaplať daně! Každý příkaz Krista Krále do mého života, to je i vedení a ochrana. Můj Král mě nenechá samotného, ale pořád mě vede a stará se o mne. A taky mě svou královskou mocí při plnění jeho příkazů ochraňuje. Já nemůžu sloužit jinému králi, protože žádný jiný král není tak rozumný a starostlivý jako můj král, Kristus Král. A to mě naplňuje nesmírnou radostí.

Dovolte citát z církevních dokumentů: „Ježíš Kristus Pán a Král je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich tužeb...“ (Gaudium et Spes 45)

Pro dobrou, pro skvělou službu Kristu Králi zapomeňte v církvi na demokracii.

Poslušnost Kristu Králi, to je přece radost.

Přeji Vám požehnanou službu
P. Štefan