Dveře

Drazí přátelé!

Máte rádi jaro a s ním spojené procházky v krásně rozkvetlé přírodě? Mě osobně fascinuje jarní kvítí a probouzející se život všeho božího stvoření. Příroda nám otevírá svou krásnou náruč a zve nás, abychom se kochali, abychom načerpali inspiraci pro svůj život. A ty louky? ... v lukách je vlání, na všechny strany,...v lukách je nejprostší života stůl... A určitě i jarní úklid má své místo v našich domácnostech. A i naši sousedé a přátelé, kteří s námi nesdílejí společnou víru, i oni jsou nadšeni jarem a svátky jara nechají vstoupit do svého života, do své rodiny i do své domácnosti. Alespoň já tomu věřím. Všechno se otevírá. Život se otevírá, i domácnost k úklidu se otevírá.

KristusPředstavuji si, že Velikonoce jsou svátky otevřených dveří. Všimněme si našeho Pána. Ježíš Kristus prošel zavřenými dveřmi (Jan 20, 19.26). Učedníci Kristovi měli strach, byli za zavřenými dveřmi a jejích srdce se chvěla starostí, jak pak to asi s jejich vírou v Mesiáše Ježíše Krista dopadne, protože za posledních pár dní to bylo fiasko. Ale Ježíš prošel zavřenými dveřmi a vstoupil do jejich středu. A co vlastně se stalo? Ježíš Kristus prošel zdí jejich strachu, jejich víry, jejich osamělosti, a navždy jim otevřel dveře do Boží budoucnosti.

Velikonoce, svátky otevřených dveří. Kristus tolikrát přichází zavřenými dveřmi našeho strachu a naši bezmoci. Kristus vstupuje do našeho života a stále znovu nám nabízí, abychom žili s ním. Jeho láska a jeho pokoj zároveň otevírají dveře mezi lidmi. No není to krása?