Kde jste se vy osobně poprvé s kurzy Alfa setkala?

O kurzech Alfa jsem poprvé slyšela asi v době svého studia v Brně. Má tehdejší spolubydlící a blízká přítelkyně byla z evangelikálního prostředí, kde znal kurzy Alfa prostě každý. Díky ní jsem tušila, o co se jedná, nikdy jsem ale necítila potřebu se s kurzem blíže seznámit. Jednak jsem měla pocit, že je určený výhradně těm, kdo o Bohu téměř nic neví (a za takového člověka jsem se tehdy nepovažovala), jednak jsem chovala jistou nedůvěru snad vůči všemu, co vycházelo z evangelikálního hnutí. Respektovala jsem jeho aktivity, ale chtěla jsem si žít svůj poklidný katolický život. V roce 2010 však kurz Alfa vtrhl i do něj – konal se přímo v naší farnosti v Kutné Hoře! Byla jsem s pár kamarády požádána, abychom zajistili jeho hudební doprovod. Brala jsem to tak, že se jedná o jasný, ohraničený úkol, že ho budu moci plnit, aniž bych se naplno s Alfou ztotožnila, a tak jsem do něj šla. A díky němu jsem dostala příležitost Alfu poznat blíže, pochopit, v čem může být užitečná.

V čem podle Vás spočívá charisma kurzů Alfa? Proč jste se rozhodli pro právě tuto formu evangelizace?

Myslím, že na Alfě je nejdůležitější její flexibilita. Když se rozhodnete pro Alfu, berete do ruky nástroj, který se dokáže přizpůsobit úplně každému, záleží, jak s ním budete zacházet. Alfa je pro ty, kdo celý život chodí do kostela, i pro ty, kdo s kostelem nechtějí mít vůbec nic společného. Je pro ty, kdo jsou plni nadšení z toho, že právě potkali na své životní cestě Boha, i pro ty, kdo jsou unaveni hledáním pravdy nebo smyslu života. Je pro ty, kdo potřebují racionální debaty, i pro ty, kdo spíše vyhledávají zážitky a názor si vytvářejí na základě zkušeností. I když se kurzu zúčastní velmi různí lidé, je možné dosáhnout toho, aby se všichni cítili přijati. A teď mluvím jak o lidech, které na Alfu zveme coby účastníky, tak o lidech, kteří se mohou zapojit do přípravy kurzu. Každý, ať už má jakékoli dary, může přispět svou troškou do mlýna. Alfa je dílem spolupráce, otevření se druhým a zejména otevření se Boží milosti. Jedině když si uvědomíme, že nás k tomu Bůh zve a že na to máme jedině s Ním, můžeme se pustit do něčeho tak odvážného, jako je evangelizace.

Naše farnost se pro znovupořádání kurzu Alfa (po první Alfě v roce 2010 přišla tříletá, trochu rozpačitá odmlka) rozhodla zejména proto, že byla přizvána k loňské celonárodní iniciativě, kterou pořádala Česká kancelář kurzu Alfa. Jejím cílem bylo uspořádat po celé republice co nejvíce kurzu zároveň a přitom jim zajistit společnou propagaci. Nás k tomu přizvali bratři z křesťanského společenství a církve bratrské, kteří Alfu v Kutné Hoře pořádají už léta. Sami jsme věděli o řadě lidí, kterým bychom chtěli ve farnosti nabídnout nějakou příležitost setkávat se a hovořit o víře, hledali jsme nějaký systematický nástroj, ale k zopakování Alfy jsme neměli dostatek odvahy. Jasný termín přihlášky k iniciativě pro nás nakonec byl rozhodující.

S jakými obtížemi je potřeba se vypořádávat při přípravách i průběhu kurzu?

Řekla bych, že praktické a obsahové zajištění kurzu není obtížné. Je náročné, ale pokud máte tým lidí, kteří jsou vytrvalí a zapálení pro věc, všechno se dá zvládnout. Za největší výzvu považuji to, aby byl kurz záležitostí celého společenství. Ne všichni z farnosti se mohou a musí na kurzu podílet přímo, ale je velmi důležité, aby ho farnost jako celek přijala za svůj. Kurz Alfa nemá být záležitostí pár lidí, kteří ho přímo chystají, zatímco ostatní členové farnosti to považují za jejich byznys. Každý člen společenství se může za kurz modlit, každý se může zamyslet nad tím, zda ve svém okolí nemá někoho, komu by mohl nabídnout pozvánku, anebo může zvážit svou vlastní účast nebo částečnou pomoc při přípravě. Takovýto stav je ovšem velkou výzvou, protože řada z nás musí sebrat odvahu, musí se na tento styl evangelizace podívat bez předsudků a musí se poctivě zamyslet i sami nad sebou, svým postojem a svými silami. Vím, že naše farnost v tom má rezervy, a mluvím i ze své osobní zkušenosti.

Na co se naopak můžeme těšit? Čím byly kurzy pro kutnohorskou farnost přínosem?

Na Alfě (a na každém Božím díle) je nejúžasnější to, že člověk dostane mnohem více, než by očekával. Pokud nabídnete své služby druhým anebo seberete odvahu a přihlásíte se do Alfy jako účastník, nikdy nezůstanete bez odměny. A naše farnost jako celek má naprosto nečekaný užitek ze spolupráce, z nalezení mnoha darů, které byly doposud mezil lidmi skryty. Díky Alfě jsme mezi sebou objevili lidi, kteří jsou schopni úžasným způsobem svědčit o své víře, ať už slovem, modlitbou, přípravou pohoštění... Nemluvě o tom, že je tu konečně prostor, do kterého můžeme pozvat lidi rozpačitě přešlapující u dveří našich kostelů i našeho společenství.

Co přinesly kurzy Alfa konkrétně Vám?

Nemám pro to jiný výraz, než který jsem už použila: dostala jsem mnohem více, než bych čekala. Během Alfy jsem mnohokrát zažila svou vlastní neschopnost a maličkost, které ale získávaly zcela jiný rozměr a smysl, když jsem je dala Pánu Bohu k dispozici, třeba i zpětně. Díky Alfě se učím dávat Pánu to málo, co mám, a být užaslá a vděčná pozorovatelka toho, co On s tím dokáže. Také jsem byla velmi často překvapená, až dojatá, když jsem mohla poslouchat nebo pozorovat nejrůznější zkušenosti ostatních lidí s Bohem. To vám dodá nesmírný pocit jistoty, že Bůh skutečně jedinečně miluje a vede si každého člověka. A je úžasné, že k tomu používá druhé lidi. Boží láska je natolik velká, že se dokáže projevit skrze slabého člověka. Myslím, že při evangelizaci se děje to samé co v Betlémě. Bůh se stává maličkým, omezuje se lidskou slabostí a riskuje nepochopení, ale stojí mu to za to, aby přišel na tento svět a aby tu projevil svou lásku k lidem.