Je 27. 7. kolem druhé hodiny odpolední. Přípravy vrcholí, dolaďování detailů je v plném proudu. Tým vedoucích se snaží, co může. A již za chvíli přijíždějí první účastníci. Farní tábor v Sutých Březích právě začíná...

Tento rok si pro nás vedoucí připravili dokonce desetidenní farní tábor s tématem „Piráti“. Dne 27. 7. 2014 ve tři hodiny byl sraz v krásném tábořišti (vlastně přístavu) Suté Břehy. Více než třicet účastníků různého věku se dostavilo ve smluvený čas (nedočkavci ještě dříve), aby mohla být započata naše plavba po moři za pokladem kapitána Černé vši a otce Williama Kidda.

Takový poklad, to je lákavá věc, proto jsme se téměř ihned přihlásili do posádky již zmíněného nynějšího kapitána Williama Kidda.

Poté, co každá skupina získala svoji loď, jsme vyrazili na výpravu za bohatstvím. Přístav Suté Břehy jsme opustili téhož dne pozdě večer. Tady musím vyjádřit svůj obdiv ke stavu lodi i jejím vnitřním prostorám: kajuty byly útulné, dostatečně velké a pohodlné, záchodky byly na lodní poměry také obstojné. Nesmím vynechat ani kuchyni, které vládla znamenitá lodní kuchařka, takže hlady jsme rozhodně netrpěli.

Ale nyní zpět k plavbě. Zádrhel spočíval v tom, že jsme jaksi přišli o mapu k pokladu (nikoliv naší vinou, to Bílá lebka, která nás potom ještě mnohokrát potrápila ve snaze získat poklad jako první). Přesto jsme měli alespoň základní směr a během vzájemného předjíždění a soupeření skupin jsme se dopravili na ostrov a začali s průzkumem okolí, objevováním dosud neobjeveného a snažili se vypátrat místo, kde je zakopaný poklad.

Samozřejmě jsme nedělali jen to.

Nezapomněli jsme se také věnovat zábavě, oslavovat četné narozeniny ostatních námořníků a též se věnovat modlitbě a mším svatým. Tady bych ráda poděkovala otci Jiřímu a otci Radkovi, že si na nás udělali čas a přijeli za námi.

Nu a pak najednou jsme to místo, kde ležel poklad, našli. To bylo den poté, co umřel pirát Starej Terry (nechť odpočívá v pokoji). Zatímco jsme se šli pomodlit k jeho hrobu, ničemné bratrstvo Bílé lebky nás předběhlo s kopáním pokladu. Strhla se bitva, jenže se strategií našeho kapitána Wiliama Kidda Lebka zkrátka neměla šanci a poklad byl záhy náš (a taky samozřejmě právoplatného dědice). Oslavy, které večer následovaly, stály opravdu za to.

Jakožto účastník jsem byla a vlastně ještě stále jsem z tábora nadšená. Líbilo se mi úžasné zpracování tématu piráti, také promakané kostýmy vedoucích. Dále oceňuji rozmanitost programu. Zatímco jsme na jednu stranu soupeřili a dobývali území, na druhou stranu náš čekaly aktivity jako večerní film (velmi dobrá volba), výsadek (naprosto nezapomenutelné), nebo již zmíněný pohřeb zesnulého piráta, což pro nás všechny byla velká rána.

Ačkoliv se program zdá nabitý k prasknutí, vedoucí na nás mysleli i v oblasti odpočinku, takže bylo vždycky dost možností, jak nabrat síly na další průzkum ostrova. Snad nikdy nenastala situace, kdy bychom se nudili. S ostatními námořníky, i s těmi zkušenými (tedy vedoucími) byla totiž pořád legrace. S počasím jsem také spokojená, občas sice pršelo, ale to nebylo nic, co bychom nedokázali společně překonat. Tábor též přál vzniku různých uskupení, například Karanténů.

Na nějakou negativní kritiku tu ani není místo, protože mě nenapadá, co bych mohla vytknout.

Závěrem bych chtěla ještě jednou říct, že se mi tábor opravdu líbil a oceňuji neúnavnou práci vedoucích. A pochopitelně se těším na tábor 2015.