Církevní hudba zůstává ještě dlouho v 18. i první polovině 19. století hlavním těžištěm hudebního dění ve městě. Jistě se hrála i hudba světská, či přímo lidová, o ní však víme velmi málo. Policejní opatření z r. 1762 nás informuje, že v hospodách byla muzika povolena i ve všední den do 10 hodin večer, v neděli a ve svátek bylo možno hrát do 11 hodin. Překročení stanovené doby – tzv. „policejní hodiny“ – bylo postiženo pokutou 5 tolarů pro krčmáře, ale i pro městského rychtáře (vedoucího místní policie), nekonal-li řádně kontrolu. Aby prozřetelnost uchránila od hladu, moru a války, a aby obilí bylo uchráněno od povětří, byla r. 1763 hospodská muzika zakázána zcela.
Z převahy církevní hudby vyplývá, že hlavními činiteli ve městě byli v této době ředitel kůru, varhaník a kostelní hudebníci. Povolání ředitele kůru a varhaníka bylo často spojeno s povoláním kantora. Staří kantoři považovali tehdy hudební výchovu za jeden ze základních vyučovacích předmětů. Asi od roku 1756 zastával v Chrudimi místo varhaníka (ředitele kůru) a kantora chotusický rodák Pavel Josef Wolf. V letech 1783–1785 se u tohoto kantora učil skutečský rodák, posléze nejvýznamnější český předsmetanovský skladatel, Václav Jan Tomášek (1774–1850), který později ve svých pamětech uchoval na svého prvního učitele malou památku. Wolf byl jako regenschori v Chrudimi činný 40 let. Zemřel v domě č. p. 128 dne 3. února 1797 ve věku 73 let.
Wolfovým nástupcem byl Václav Rikl, rodák z Jinolic u Jičína. Jako kantor, regenschori a varhaník působil v Chrudimi přes 50 let. V hudebním archivu arciděkanského chrámu je dodnes uchováno obdivuhodné množství hudebnin, které jsou krásně opsány jeho vlastní rukou. V hudbě a zpěvu odchoval Rikl několik chrudimských generací. Od svých 13 let se u něj snad učil také Josef Ressel. Za Riklova řízení byla chrudimská chrámová hudba na vysoké úrovni. Dokladem toho jsou zejména rozsáhlá hudební díla (např. Haydnovy a Mozartovy mše), která pro kůr Rikl opsal a zde často provozoval. Sám byl dobrým varhaníkem i skladatelem. Do dnešních dnů se v chrámovém archivu a Regionálním muzeu dochovalo asi 30 skladeb. Václav Rikl zemřel 3. října 1858 v Chrudimi ve věku asi 92 let.
Ještě za Riklova života se stává varhaníkem (1841) František Horálek. Narodil se 2. listopadu 1815 v Chrudimi. Hudbě a zpěvu se nejprve učil u Rikla, hře na piano pak u učitele Kracka. V roce 1827 se odebral do Prahy na konzervatoř, kterou navštěvoval 5 let. Šestý rok vstoupil na varhanickou školu, kterou r. 1833 pod vedením J. N. Vitáska a R. Führera absolvoval. Roku 1859 se stává Horálek ředitelem kůru v Chrudimi, ale kantorské místo na škole již nezastává. Místo varhaníka a kapelníka zůstalo na nějaký čas neobsazováno. Do hudební pokladnice chrámu přispěl i Horálek řadou vlastních skladeb. Vedle toho napsal také několik světských skladeb (tance, komické výstupy). Vynikal neobyčejnou hudební pamětí a stal se také spoluzakladatelem zdejšího zpěváckého spolku. Zemřel 25. března 1872 v Chrudimi.
Za chorregenství F. Horálka se v květnu 1861 stává varhaníkem v Chrudimi Čeněk Vinař (1835–1872), absolvent pražské varhanické školy, který zde již 4. srpna 1861 v kostele sv. Kateřiny řídil Meyerbeerovo oratorium „Bůh a příroda“, ve kterém, podle dobových zpráv, účinkovalo přes 40 hudebníků a 40 zpěváků. Na podzim r. 1862 však Chrudim opouští.
Po Vinařovi nastupuje na varhanické místo v Chrudimi r. 1863 [clanek id="846"]Alois Hnilička[/clanek], který v roce 1872 obdržel i místo ředitele kůru, varhanické – kapelnické místo převzal pak Jan Pehel (1852–1926), který jej zastával v letech 1875–1880. Byl výborným hudebníkem (houslista, cellista) a dovedným skladatelem. Později se stává jedním z nejlepších vojenských kapelníků monarchie.
Roku 1880 byl ustanoven varhaníkem a kapelníkem v Chrudimi Jindřich Korel, absolvent pražské konzervatoře, dobrý cellista, tenorista a všestranně vzdělaný hudebník. Pro svůj konzervativní postoj se však brzy dostává do sporu s místními vlastenci a již roku 1882 se svého místa vzdává a stává se ředitelem hudby a zpěvu při filharmonické společnosti ve štýrském Mariboru.
Po Korelovi nastupuje na místo varhaníka Jindřich Siegl. Narodil se 8. července 1849 ve Vídni, maturoval roku 1871 na gymnáziu v Hradci Králové, kde byl mj. spolužákem Aloise Jiráska, který později vzpomíná na Sieglova krásná varhanní sóla na zdejším kůru. Roku 1872 se stává Lukesovým žákem ve zpěvu (baryton), posléze absolvuje i varhanickou školu, stává se členem sboru Prozatímního divadla, 3 měsíce působí jako sólista opery v Chebu a nakonec se stává sólistou proslulé kočovné divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. V Chrudimi se pak Siegl usadil roku 1880 a byl zde mj. majitelem pěvecké a hudební školy (vyučoval zpěv, hru na housle, piano a harmoniku). Později zde působí jako učitel zpěvu na obchodní akademii a hospodářské škole, kapelník městské hudby, dirigent Slavoje, člen Klimešova kvarteta a po Hniličkovi převzal vedení kůru v arciděkanském kostele. Jindřich Siegl zemřel 17. dubna 1932 ve svém bytě na arciděkanství. Z jeho příležitostných skladeb jmenujme např. 2 sokolské mužské sbory, komické kvarteto Čtyři obecní sloupové, Chudobka (hudba ke hře J. Gallata), Merkur (pochod akademiků chrudimských), Večerní dostaveníčko (serenáda) nebo Živa (pochod studentů chrudimských hospodářských škol).
Za Sieglova chorregenství obdržel místo kapelníka Emanuel Moravek (chrudimský rodák) a varhanické místo r. 1902 Vojtěch Říhovský (1871–1950), rodák z Dubu na Moravě. V Chrudimi také mj. vyučoval hudebním předmětům na soukromém ústavě a velmi houževnatě se účastnil hudebního života jako pianista, houslista, violista i sbormistr (pro klavír a zpěv např. upravil znamenitým způsobem 40 lidových písní z Chrudimská, sebraných Josefem Zemánkem). Roku 1914 se stává ředitelem kůru u sv. Ludmily v Praze na Vinohradech, později také sbormistrem arcibiskupského semináře, pracoval v proslulé Cyrilské jednotě a pod. Byl neobyčejně plodným skladatelem hlavně církevní hudby (řada děl vznikla v Chrudimi) a úspěchy slavil i za hranicemi. Dlouhá léta působil v nakladatelství M. Urbánka. Jeho díla jsou dodnes na mnohých kůrech často provozována (např. Missa Loretta, op. 3). Do svých 70 let napsal 27 latinských, 10 českých mší, 5 requiem, graduale (asi 50), ofertoria a jiné. Mimo to je autorem četných světských skladeb (hlavně klavírních cyklů) a instruktivních děl.