P. Jaroslav Axler: „S hrůzou jsem zjistil, že existují stránky www.hlubokekoreni.net, kde jsou zaznamenána všechna kázání...“ (Smích.) „Pojďte ukázat, co jste nakreslily.“ (Děti se staví se svými obrázky do řady před obětní stůl.) „Měly jste nakreslit dvě, nebo vlastně tři věci, které nějak souvisely se svěcenou vodou. První z nich byla křtitelnice.“ (Pan farář si prohlíží především, co je na vrcholu křtitelnic. Děti tam namalovaly kříž, Jana Křtitele s Pánem Ježíšem a lasturu.) „Kde najdete u vás v kostele křtitelnici?“

Děti: „Napravo u hlavního oltáře.“

P. Jaroslav Axler: (Obrací se s otázkou na pana vikáře.) „Je tam skutečně?“ (Pan vikář souhlasně pokyvuje.) „Na co máme křtitelnici?“

Děti: „Na křtění dětí.“

P. Jaroslav Axler: „Dobře. A co v ní máme? Kdybychom oddělali ty krásné poklopy, co bychom tam našli?“

Děti: „Svěcenou vodu.“

P. Jaroslav Axler: „A s ní právě děti křtíme. Proč je na křtitelnici Jan Křtitel? Protože pokřtil Pána Ježíše. Kříž? Jako znamení obrácení. Pán Ježíš? Protože v Jeho jménu jsme pokřtěni. A lastura, kterou má třeba ve znaku i papež? Myslím, že to je připomínka příběhu, kdy svatý Augustin chodil po břehu moře a chtěl pochopit Nejsvětější Trojici. Potkal ho malý kluk – byl to anděl – a tvrdil, že jeho počínání je stejné, jako kdyby chtěl přelít moře do malé díry. Takže lastura je symbolem Trojice – jsme pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého... Pak jste také kreslily kropenku.“ (Opět si prohlíží obrázky.) „Kropenku máme tady za dveřmi.“ (Ukazuje ven z kaple.) „Kde ji většinou najdete v kostele?“

Děti: „U dveří, u vchodu.“

P. Jaroslav Axler: „Víte, na co kropenka slouží? Je v ní svěcená voda. Co uděláme, když půjdeme kolem? Koukneme se, jestli tam ta voda je, namočíme ruku a...“

Děti: „Klekneme a uděláme kříž.“

P. Jaroslav Axler: „Proč to děláme? Ruce máme třeba čisté z domu. Nemyjeme si je, kvůli tomu je tam nestrkáme...“ (Všichni se smějí.)

Děti: „Připomínáme si křest.“

P. Jaroslav Axler: „Ano. Když jsme byli malí – nebo někdo třeba i větší – byli jsme pokřtěni. Proto když přijdeme do kostela nebo do kaple, připomeneme si svůj křest. Někteří z vás ještě nakreslili kropáč. Víte, kdy si používá?“

Děti: „Třeba teď na hromnice, když se světily svíčky. Pan farář vzal kropáč a pokropil je.“

P. Jaroslav Axler: „Správně. Nejen při svěcení věcí, ale také při svěcení lidí se připomíná křest. Třeba na začátku mše může kněz pokropit shromážděné. Nebo když má pohřeb, pokropí rakev na připomínku, že když byl člověk pokřtěný, povolal ho Pán Ježíš k Sobě do království. Křtem, i po smrti. Pamatujme si, že ve křtitelnici máme svěcenou vodu, kterou křtíme nejčastěji děti, někdy i dospělé. U křtitelnice bývá ještě jedna věc. Jak se jmenuje velká svíčka? Používá se o Velikonocích...“

Děti: „Paškál.“

P. Jaroslav Axler: „Největší svíce v kostele. Podívejte se tam po ní, jestli ji najdete. Potom si zapamatujeme, že když dáváme ruku do kropenky a děláme kříž, připomíná nám to, že jsme Boží děti a byli pokřtěni. A stejně tomu je i u kropáče při kropení lidu. Děkuji vám za krásné obrázky.“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 79. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 12. února 2007)



Přímluvy: (Novotní)
Nyní se společně pomodlíme za ty, kteří to potřebují.

Prosíme Tě, Bože, za uzdravení nemocných. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Dej, ať je naše farnost jednotná, abychom společně směřovali za Tebou. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Ukaž, Pane, Svou lásku těm, kteří Tě hledají. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pomáhej nám, abychom svými životy svědčili o Tobě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Dávej sílu lidem, kteří Ti slouží. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pomáhej snoubencům, aby Tě vzali za základ nově vytvářených rodin. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, prosíme Tě, abychom nikdy nezapomínali, že jsme byli pokřtění a že jsme Tvými dětmi. Prosíme Tě, vyslyš nás.

O to Tě prosíme, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.