Úkon poslušnosti provedený z lásky k Bohu znamená víc než tvrdé pokání uskutečněné z vlastní vůle.
(sv. Uršula Ledóchowska)


Existuje poslušnost Bohu – často patří k nejnáročnějším –, která záleží v tom, že prostě uposlechneme situací. Když jsme viděli, že přes všechnu námahu a přes všechny modlitby jsou v našem životě obtížné situace, mnohdy přímo absurdní, z kterých podle našeho zdání nevzejde po duchovní stránce nic kloudného a které se nemění, musíme přestat „kopat proti ostnu“ a začít v nich vidět tiché, ale rozhodné projevy Boží vůle s námi. Zkušenost dokazuje, že teprve, když jsme řekli totálně a z hloubi srdce „ano“ k Boží vůli, ztrácejí tyto trýznivé situace svou moc nad námi a přestávají nás trápit.
(Raniero Cantalamessa: Poslušnost)


Nejdokonalejší poslušnost nespočívá v perfektním vykonání příkazu, ale v přijetí vůle přikazujícího za svou. Taková byla poslušnost Syna; sdílel s Otcem dokonce jednu a tutéž vůli. Přesto pro Ježíše nebylo uposlechnutí snadné, naopak tak těžké, jak si to jen dokážeme představit; stálo ho krvavý pot, protože Boží Syn uposlechl „podle lidské přirozenosti“: tak dokonalou poslušnost musel realizovat s naší lidskou vůlí. Jako člověk musel dosáhnout poslušnosti, jaké je schopen Bůh.
(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou)


Otrok poslouchá ze strachu, námezdní dělník za mzdu a syn jedná z lásky.
(ze starokřesťanských spisů)


V Písmu sv. mnohokrát zaznívá: „Zde jsem.“ Např.: Abrahám (Gn 22,1), Mojžíš (Ex 3,4), Samuel (1 Sam 3,1), Maria (Lk 1,38), Ježíš (Žid 10,9). Jen Adam po hříchu na volání Boží tak neodpověděl, ale schoval se!
(Raniero Cantalamessa: Poslušnost)


I ve vzdání se svého snu může být dokonalá poslušnost a věrnost svému povolání. Maximální chudoba.
(P. Karel Skočovský)


Poslušností se připodobňujeme Bohu, protože se přizpůsobujeme jeho vůli.
(Raniero Cantalamessa: Poslušnost)


Poslušnost se často chápe jako negativní ctnost, jejíž hodnota se posuzuje podle dobra, kterého se kvůli ní vzdávám. V biblickém pohledu je však důležitější pozitivní prvek, totiž plnění vůle Boží, než negativní nekonání vůle své. „Ne má, ale tvá vůle se staň.“ Důraz je na druhé části. Spása totiž vzchází z plnění Boží vůle, nikoli z neplnění své vlastní vůle. Patří k tomu jistě i oběť, ale co Bůh hledá v oběti, je poslušnost. Obětování vlastní vůle je prostředek, jak dospět ke shodě s vůlí Boží. Těm, kdo se pohoršují, že Otec měl zalíbení v oběti svého Syna, odpovídá sv. Bernard: „Nelíbila se mu smrt, ale vůle toho, který dobrovolně umíral.“ /De errore Abelardi 8,21, Pl 182,1070/ Nespasila nás tedy ani tak Kristova smrt, ale spíše jeho poslušnost až k smrti.
(Raniero Cantalamessa: Poslušnost)


Protože milost zdokonaluje přirozenost, čím více jsou naše rozhodnutí Boží, tím více jsou naše. Pokud tomuto nádhernému paradoxu nerozumíte, nevadí. Bůh mu rozumí, a to je důležité.
(Peter Kreeft: Modlitba pro začátečníky)


Poslušnost, která je odpovědí na něčí lásku, vytváří vztah, blízkost, spojenectví, sounáležitost. Na rozdíl od podrobenosti se poslušnost nerodí ze strachu, ale z důvěry v lásku druhého člověka. Zkušenost s láskou umožňuje odpovědět na ni vstřícně a s touhou se poučit.
(Osvaldo Poli: Maminky, které milují příliš)


Čím více je člověk podřízen Bohu, tím je svobodnější. Dá se dokonce říci, že jediným způsobem, jak může člověk dospět ke svobodě, je poslušnost Bohu. Je to těžké pochopit a vždy to zůstane trochu tajemstvím.
(Jacques Philippe: Ve škole Ducha svatého)