O co se můžeme pokusit (nejen) v postní době...

Nevinný Ježíš byl odsouzen na smrt. My ale budeme souzeni spravedlivě. Ať je náš „hříšný rejstřík“ co nejtenčí.

Stejně jako bral na Sebe Pán Ježíš kříž, přijímejme s pokorou všechny těžkosti.

I když přijde pád, znovu vstaňme a vyražme po cestě za Bohem.

Pán Ježíš při cestě na Golgotu potkal Svoji maminku. Vzpomeňme si, že kromě „pozemské“ mámy máme přímluvkyni i v nebi.

Šimon Kyrénský vzal Ježíšův těžký kříž. Buďme jako on a pomáhejme všem, kteří to potřebují. Vždyť uprostřed každého člověka je Bůh, jemuž tím sloužíme.

Nejen „tvrdá“ pomoc Šimona, ale i drobná maličkost v podobě Veroničiny roušky ulehčí Kristova muka.

Už, už saháme po vrcholu a znovu padneme. Opět se postavme na nohy – to samé udělal i Boží Syn.

Neplačme, ale konejme! Místo naříkání nad naší slabostí minimalizujme své viny a mysleme na Boha, který nás má rád.

I když na strmé úzké cestičce za Pánem neustále padáme, vytrvejme až do konce.

Kdybychom byli někdy ponižováni kvůli své víře, vzpomeňme si na Ježíše. Jemu nezůstaly ani šaty! V nebi dostaneme vše stonásobně vynahrazeno!

Člověk může být fyzicky bezbranný, ale uvnitř ho naplňuje Boží síla.

Pán Ježíš zemřel pro hříchy lidstva. Dokážeme se i my obětovat pro druhé?

Těžko přijímáme utrpení druhých nebo smrt. Měli bychom se však radovat, že se dostanou do Boží blízkosti.

Ať jsme chudí nebo bohatí, vzdělaní nebo nevzdělaní, velcí nebo malí, ocitneme se před Božím soudem. Tam pozemské věci nehrají žádnou roli. Záleží, co nabídne Kristu naše svědomí.