Jako jiné roky tak i letos jsme se vydali na turistický výlet. Tentokrát jsme jeli do Špindlerova Mlýna.

Předpověď hlásila občasný déšť. Protože náš vedoucí Petr Soukal měl obavy, že nevydrží počasí, dovezl nás autobus až na rozcestí U Dívčí lávky. Tím jsme si zkrátili trasu o 1 km a vydali se na patnácti kilometrový pochod. Většinou se dobře známe, protože řada zúčastněných jsou cyklisté. Je velmi milé popovídat si cestou s kamarády a kamarádkami. Měli jsme štěstí, nepršelo, ale viditelnost byla malá. Přesto jsme si nasbírali i pár borůvek do pusy.

Cesta rychle ubíhala a najednou se z mlhy vynořila Luční bouda. Je situována na správném místě, tady si už každý rád odpočine. Načerpali jsme další energii, protože jsme se najedli a doplnili tekutiny. Mezitím došli všichni členové naší výpravy. Ale byl mezi námi i takový borec, který stihl vystoupat až na Sněžku do výšky 1602 m/nm. Luboš Blažek!! V pohodě se vrátil a dorazil dřív, než jsme pokračovali dál.

Naše trasa vedla po hranici s Polskem a cíl byl na Špindlerově boudě. Tentokrát jsme poznali i jinou tvář hor, ne tu zalitou sluncem...ale  alespoň jsme si uvědomili, že počasí může být i daleko horší! Děkujeme Bohu, že máme od něho dar zdraví a jeho ochranu!

Poděkování patří i našim vedoucím Vláďovi Šmídkovi a Petru Soukalovi, že vybrali krásnou trasu a celou akci pro nás připravili!

Marcela Kroutilová

Článek je převzat z říjnového čísla občasníku Salvátor.