P. Jaroslav Axler: »Verča mi říkala v sakristii, že něco má. Kdo něco nakreslil? Kluci, výborně, pojďte sem.« (Postupně přichází děti se svými obrázky.) »Pro připomenutí: měly to být věci, které potřebujeme na křest.« (Obrací se na první dítě.) »Začneme od tebe. Copak to tam máš?«

Děti: »Kříž.«

P. Jaroslav Axler: »Ano. A na čem je?«

Děti: »Na svíčce.«

P. Jaroslav Axler: »Tak to máme první věc, kterou potřebujeme.« (Jde si prohlédnout další obrázek.) »Tady máme děťátko, miminko –  to potřebujeme samozřejmě taky, bez něj by to nešlo, pak svíčku. Toto je kdo? Rodiče?«

Děti: »Pan farář.«

P. Jaroslav Axler: »Já jsem si právě nebyl jistý.« (Směje se a jde dál.) »Co je tohle?«

Děti: »Paškál.«

P. Jaroslav Axler: »Velikonoční svíce, která nám připomíná křest. Ty tady máš místo konviček...«

Děti: »... křtitelnici.«

P. Jaroslav Axler: »Pokračujeme dál. Co je potřeba?«

Děti: »Křestní rouška.«

P. Jaroslav Axler: »Dobře. Tady máme pana faráře, Křestní obřady, olej, vodu, paškál... Takže vám děkuji. Přineste mi prosím Křestní obřady.« (Tzn. knihu s tímto jménem.) »Z nich čte pan farář, protože si všechno nepamatuje. Koho potřebujeme, když křtíme?«

Děti: »Dítě.«

P. Jaroslav Axler: »Tak Barčo pojď, budeš dítě.« (Vybírá si představitelku dítěte.) »Koho bys k sobě ještě chtěla?«

Děti: »Pana faráře.« (Smích.)

P. Jaroslav Axler: »Jako by se stalo, tvé přání je splněno. Koho ještě potřebujeme, Eliško?«

Děti: »Maminku s tatínkem.«

P. Jaroslav Axler: »Koho vybereme? Někoho z holek: pojď třeba ty, Jano, a někoho z kluků: třeba ty.« (Vybírá si další představitele rolí.) »Máme tady maminku, tatínka, děťátko, pana faráře – ještě někoho potřebujeme.«

Děti: »Kmotřenici.«

P. Jaroslav Axler: »Kmotřenici ne, ale kmotra nebo kmotru. Většinou jimi je někdo příbuzný nebo kdo se zná s rodinou a kdo je pokřtěný, aby rodičům pomáhal s tím, co slibují: s výchovou a poznáváním Pána Ježíše. Pojď, kmotře.« (Ukazuje na další dva vyvolené.) »To bychom už měli všechny. Co na ten křest potřebujeme? Hlavně velkou touhu, aby se miminko stalo Božím dítětem. Aby obřad proběhl dobře, tak na začátku kněz přivítá, zeptá se rodičů, co žádají, že žádají křest, a jaké jméno se rozhodli dát děťátku. A potom přijde jedna důležitá věc. Před vyznáním víry může kněz toho, kdo je pokřtěn, pomazat olejem. Skoč pro olej, na kterém je napsáno OC.« (Vzápětí ukazuje lahvičku.) »Je to olej katechumenů, který požehnal pan biskup na Zelený čtvrtek, a je symbolem toho, že člověk přijímá sílu od Pána Ježíše. Kněz se pak modlí nad dítětem: „Tvojí silou ať je Pán Ježíš, náš Spasitel.“ Potom při křtu potřebujeme vodu. Skoč se podívat, jestli tam je něco, co by nám mohlo sloužit na vodu.« (Další dítě vybíhá k postrannímu oltáři, kde jsou připravené všechny věci.) »Je tam konvička a tácek. Křest se uděluje čistou vodou. V zimě, když je třeba pan farář milosrdný, tak ji ohřeje, ale ne moc. Předtím, než se bude křtít, požehnáme křestní vodu a vyznáváme víru v Boha, Pána Ježíše, Ducha Svatého, církev. Potom následuje vlastní křest. Jak se křtí? To si asi nikdo nepamatujeme. Máte nějaký tip? Slyšeli jste to v kostele?«

Děti: »„Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“«

P. Jaroslav Axler: »„Jméno, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ V tuto chvíli Pán Bůh udělá zázrak a očistí duši od hříchů, je čistá a plná Jeho milostí. A teďka, abychom si to připomenuli, tak se používají další věci.« (Děti přináší dvě křestní roušky.) »Děkuji. Cos to našel?«

Děti: »Křestní roušku.«

P. Jaroslav Axler: »Dneska křtíme většinou děti. Ale kdybyste byli dospělí a rozhodli se, že se stanete křesťany, tak si představte, že na začátku chodili týden po křtu v bílém rouchu, jako symbol čistoty nového života. A nám z toho zůstaly právě tyto roušky. Tak se koukneme: tady jich máme víc. Třeba tahle, co na ní, Verčo, je?«

Děti: »Ptáček.«

P. Jaroslav Axler: »Dobře. A jaký to je ptáček? Je to holub. Proč tam máme holuba? To nejsou vždycky ti, před kterými uhýbáme, když jdeme z kostela.« (Smích.)

Děti: »Je symbolem Ducha Svatého.«

P. Jaroslav Axler: »Ducha Svatého, který je v naší duši. To je jedna křestní rouška. A druhá?«

Děti: »Křížky, trojúhelník a voda.«

P. Jaroslav Axler: »Voda nám připomíná křest, protože křtíme vodou. Tři kříže a trojúhelník nám připomínají Nejsvětější Trojici, protože jsme byli pokřtěni ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Verčo, utíkej pro další věc, kterou tam najdeš. Kromě kalicha.« (Chvilku čeká a pak se ptá.) »Veronika nám přinesla...?«

Děti: »Svíčku.«

P. Jaroslav Axler: »Co se dělá s křestní svíčkou?«

Děti: »Zapálí se.«

P. Jaroslav Axler: »A od čeho?«

Děti: »Od ohně.«

P. Jaroslav Axler: »A kde je ten oheň?... Od paškálu. Symbolizujeme nám, že Pán Ježíš je a přebývá v naší duši. Kněz říká rodičům, že s důvěrou církev očekává, že světlo Kristovo budou v dítěti opatrovat. Pokřtili jsme, zřekli se zlého, symbolem nového života je bílá rouška, máme Světlo, které svítí na cestu... A poslední věc, kterou jsme tam neměli?«

Děti: »Olej.«

P. Jaroslav Axler: »A není stejný jako olej katechumenů – těch kdo budou pokřtěni. Tady je tak zvané křižmo. Také ho posvětil pan biskup na Zelený čtvrtek. Tohoto oleje se užívá u svátostí, které se v životě neopakují: při křtu, biřmování a také kněžském svěcení. Pan farář vezme olej, pomaže dítě na temeni hlavy. Olej je znamením síly. Připomíná se, že Pán Ježíš byl pomazán na kněze, proroka a krále, a proto se posvátným olejem značí i dítě, že od teďka patří Pánu Ježíši. Pak už je požehnání pro rodiče, Otče náš a jako při běžné mši. Takže si to zopakujeme. Co potřebuje pan farář, aby mohl křtít? Třeba někdy, až se bude chystat, tak mu pomůžete. Nejdříve potřebuje, aby přišel, pak taky Křestní obřady. Do kostela musí přijít rodiče s jedním kmotrem nebo více kmotry, kteří přinesou dítě. Pan farář může dítě pomazat olejem katechumenů, potom se světí křestní voda, křtí ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, symbolem Boží milosti je rouška, kde je Duch Svatý – Ten je právě symbolem toho, že v nás přebývá – Boží Trojice nebo i jiné. Že Pán Ježíš žije v naší duši, to je svíčka, a že k Němu patříme napořád, je olej křižmo. Už to všechno víte. Třeba až budete někdy na křtinách, už to budete znát.«



(kázání P. Jaroslava Axlera, 84. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 14. května 2007)



Přímluvy: (Mikanovi)
Nyní předložme společně Pánu své prosby.

Pane, prosíme za papeže Benedikta XVI., za všechny biskupy a kněze. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za mír ve světě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za všechny nemocné a opuštěné lidi. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za všechny maturanty. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za Celostátní setkání mládeže v Táboře i za ostatní setkání. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, věříme, že nás slyšíš. Podle Své vůle vyslyš také tyto prosby, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.