P. Jaroslav Axler: »Už je to delší čas, co jsme se neviděli. Možná si pamatujete, že jsem říkal, že se budeme bavit o knížkách, které používáme při mši. Nakreslil někdo něco?« (Nesměle přichází jen Honzík.) »Tady máme velkou knihu, která se jmenuje misál, pak evangeliář a knihy lekcionáře. Děkuji. Tak si je ukážeme. Začneme tím lekcionářem. To je cizí slovo, které je odvozeno od číst. Je to tedy knížka, ze které se čte.« (Ukazuje ji.) »Postupně, jak se nám střídá rok, jich máme šest. Takže ji otevřeme – jestli na to, děcka neuvidíte, tak si klidně pojďte podívat. Tady je napsáno všechno, co celý rok čteme. Těch knížek je šest proto, že se něco jiného čte o Vánocích, Velikonocích, když je mezidobí a máme zelenou barvu – prostě je toho hodně, takže to je pěkně rozdělené. Každý den roku má své čtení, které najdeme v této knížce. Když je nějaká slavnostní bohoslužba a chceme zdůraznit, že v evangeliu k nám mluví Pán Ježíš, používáme evangeliář.« (Zvedá vybraný titul.) »To už je větší knížka, zase tam jsou čtení, ale jen evangelia. Dočteme se tu o životě Pána Ježíše Jeho slovy. Když ji zavřeme, vidíme, že je na ní kříž. Tuhle knížku při mši nosí většinou kněz nebo jáhen slavnostně zdviženou nad hlavou, aby ukázal, že je to něco vzácného.« (Názorně předvádí.) »Tady k nám mluví Pán Ježíš... Pak máme jednu knížku, bez které by byl pan farář „nahranej“. Jak se jmenuje?«

Děti: »Misál.«

P. Jaroslav Axler: (Ukazuje ho.) »Necháme ho otevřený. Vidíte, je tu spousta záložek. Vždycky kluci ministranti se u nás ptají, na jaké barvě ho mají otevřít. Třeba dneska na zelené. Tady máme všechny modlitby, které se pan farář modlí. I tu nejkrásnější, když se proměňuje chleba a víno v Tělo a Krev Pána Ježíše. Najdeme tam i požehnání vzadu, památky na různé svaté... Znáte někoho svatého?«

Děti: »Petra.«

P. Jaroslav Axler: »Ten bude brzy, devětadvacátého. A nějakého českého svatého nebo svatou?«

Děti: »Svatý Vojtěch.«

P. Jaroslav Axler: »Toho jsme tady měli nedávno.« (Jemu se věnovalo kázání při školní mši ve výroční den 1010 let od jeho úmrtí, 23. dubna 2007.)

Děti: »Anežka. Ludmila.«

P. Jaroslav Axler: »Každý by vlastně mohl říct své jméno, protože má svého patrona. Všichni ti svatí tu mají své modlitby. Co by se stalo, kdyby pan farář tuto knížku zapomněl? Co byste mu doporučily? Co by měl dělat? Mně už se to také několikrát povedlo. Občas si pan farář ty nejdůležitější modlitby pamatuje. Nebo se musí vrátit a přivézt si ji. Pak tady máme knížku, která je podobná misálu.« (Zvedá ji nad hlavu.) »Je to dodatek, který používáme při mši pro děti. Je stará – kolik – dvacet let, používá se při dětských mších a je součástí misálu. Při mši čteme, při mši se modlíme. Jednou z těch modliteb, na kterou většinou knížku potřebujete, a přijde hned po kázání... Co bude hned po kázání?«

Děti: »Věřím v Boha.«

P. Jaroslav Axler: »Dobře, to je ale v neděli.«

Děti: »Přímluvy.«

P. Jaroslav Axler: »Přineste nám ukázat přímluvy.« (Ministranti pro ně okamžitě vybíhají.) »Někdy nás nenapadne, za co prosit, tak tady máme přímluvy jak o svatých, tak pro některé části roku. Většinou se čtou čtyři, může jich být i víc. Ta první je za církev, třeba za papeže, za biskupa. Druhá je za ty, co vládnou, za politiky, třeba za Topolánka a tak. Potom máme za ty, kdo trpí, za nemocné, opuštěné, za děti, které mají hlad. Poslední je většinou za nás, kteří jsme tady v kostele, nebo za zemřelé. Ještě vás napadá nějaká knížka, kterou při mši používáme a nebyla tady jmenovaná?«

Děti: »Kancionál.«

P. Jaroslav Axler: »Ten máte tady někde v lavici. Co je kancionál?«

Děti: »Zpěvník.«

P. Jaroslav Axler: »Takže při mši používáme zpěvníky, abychom chválili Boha. Svatý Augustin říká, že kdo zpívá, dvakrát se modlí. Proto zpíváme. Nebo při mši můžeme používat jiné zpěvníky, než je kancionál, třeba Hosanu nebo chrudimský zpěvník, co tu máte – to je také důležitá knížka a bez ní byste se neobešly... Vidíte, že při mši svaté používáme spoustu knížek, které mají jenom jeden účel. Jsou plné modliteb, chval Boha, Božího Slova. Jsou takovou pomůckou k tomu, abychom se lépe modlili, abychom lépe chválili Boha. Proto jsou ty knížku uchovávány v kostele na pěkném místě, protože jsou tak trochu posvátné. Pomáhají nám na cestě k Pánu Bohu... Další knížkou jsou přímluvy, které si píšete vy sami.« (Nikdo s nimi však nepřichází.) »A dneska zrovna není, takže je použijeme z misálu.«



(kázání P. Jaroslava Axlera, 85. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 4. června 2007)



Přímluvy:
Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání Pravdy. Prosme Ho z celého srdce za církev a za celý svět.

Prosíme Tě, Bože, za Tvou svatou církev. Stále ji veď a ochraňuj. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny národy, dej jim svůj mír a svornost. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny nešťastné a trpící. Buď jejich útěchou a pomáhej jim. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny, kdo patří do naší farnosti, našeho společenství, obrať nás Svým Duchem, ať všechno, co konáme, spojujeme s Kristovou obětí. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Bože, Tys Útočiště a Síla Svého lidu. My před Tebou stojíme podle Tvé vůle. Neodmítej naše modlitby a dej nám všechno, zač Tě s důvěrou prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.