Pán se vydal na cestu a svůj majetek rozdělil svým služebníkům. První dva dokázali se svěřeným bohatstvím správně naložit a rozmnožit ho, zatímco třetí svoji hřivnu ukryl nechal ji bez povšimnutí. Když se po delším čase vladař vrátil, dal se do účtování. Poslední služebník byl líný a nedokázal z půjčené hřivny další vyzískat, a tak se na něj Pán rozhněval. První dva naopak dostali pochvalu a byla jim svěřena hřivna po zlém služebníkovi. Protože málo spravovali věrně, bude jim mnoho svěřeno.

Podobenství je přesně „šité“ na každého z nás. Pánem z příběhu je Bůh, my jsme Jeho služebníci. Od Krista jsme sice – na rozdíl od příběhu – žádné velké peníze neobdrželi, ale za to dostáváme mnohé dary a milosti. A ty k nám přichází neustále. Naše hřivny představuje například talent. Kdo říká, že žádný nezískal, zajisté nemluví pravdu. Záleží jenom na nás, zda dokážeme se svěřeným „majetkem“ správně naložit a správné předpoklady proměníme svojí pílí v um.

Někteří mají tak říkajíc „básnické střevo“, jiní talent na malování obrazů a další třeba skvělý hudební sluch. Určitě je za to třeba děkovat a využít správně svých schopností. Obdobným darem je ale i víra. Ne všichni ji dostali, buďme proto za ni vděční. Nezakopejme tuto drahocanou hřivnu do země, ani neskryjme do šátku. Rozmnožme ji, ať přinese ještě větší užitek. Posilujme se navzájem ve víře a snažme se ji předávat dál. Budujme si krásný vztah k Bohu, aby až nás bude soudit, abychom Mu toho dokázali hodně nabídnout.

Prostředkem k tomu je i čtení Písma Svatého. Každý se sám rozhodne, zda si každý den nalezne několik okamžiků pro Pána, nebo zda bude sloužit jenom Jeho Nepříteli. V druhém případě mu ale bude všechno vzato, až se Pán vrátí z cesty...