P. Jaroslav Axler: (Pan farář vyzvídá, jak pozorně naslouchaly děti v evangeliu příběhu o marnotratném synovi.) „Poslouchaly jste dobře podobenství, které Pán Ježíš říkal?“

Děti: „Poslouchaly.“

P. Jaroslav Axler: „Určitě ho znáte a někdy jste ho slyšely.“ (Raději se ujišťuje.) „Slyšeli jste ho všichni? Kdo ho slyšel poprvé?“ (Nikdo se nehlásí.) „Všichni ho znáte, takže si to zopakujeme. – Kolik synů měl muž z příběhu, Verčo?“

Děti: „Dva.“

P. Jaroslav Axler: „Oba žili s tatínkem, spolu pracovali a byli společně doma až do doby, kdy si ten jeden řekl: »Já bych svého tatínka mohl nějak využít a získat peníze, které jsme společně nahospodařili.« Vzal si je a co udělal, Eliško?“

Děti: „Odešel.“

P. Jaroslav Axler: „Odešel, aby je promarnil.“ (Rychle vytahuje první list s motivem z podobenství.) „Tady máme první obrázek, ze kterého si budeme pamatovat, že se tatínek díval za mladším synem, který odešel. Bylo mu to líto, byl smutný, ale nechal ho jít.“ (Pro větší názornost směřuje kresbu před hlavní oltář.) „Eliško, pojď nám přidělat obrázek. – Jak to pokračovalo? Vzal peníze, vydal se do světa. Co se dá udělat s penězi? Třeba je šetřit, ale to neudělal.“

Děti: „Utratil je.“

P. Jaroslav Axler: „Dokonce tam je napsáno, že je rozházel, využil je špatně... Najednou si uvědomil, že nemá peníze, a v zemi byl velký hlad. Živil se jako ten, kdo pase vepře. To byla ta nejpotupnější práce. Dokonce ani nesměl jíst jídlo těch vepřů. Byl opravdu ve velké bídě.“ (Ukazuje obrázek.) „Co si řekl, když tam tak seděl a přemýšlel, že nemůže jíst ani lusky od vepřů? Slyšely jste to dobře. Jirko?“

Děti: „Že se vrátí ke svému otci a stane se jeho služebníkem.“

P. Jaroslav Axler: „A co otec? Pochválil ho?“

Děti: „Nepochválil.“

P. Jaroslav Axler: „Vyhodil ho?“

Děti: „Nevyhodil.“

P. Jaroslav Axler: „Co udělal otec? On mu...“

Děti: (Usilovně přemýšlí.) „Požehnal.“

P. Jaroslav Axler: „A předtím mu od-pus-til. Odpustil mu.“ (Ukazuje na obrázku.) „Tady vidíte, jak má ruku na jeho rameni a hlavě jako symbol, že mu odpouští. – Budeme si pamatovat, že jeden syn odešel do světa, choval se tam špatně, protože se proti otci provinil, ale když se vrátil, tak mu otec odpustil. – Proč Pán Ježíš toto podobenství vypráví?“

Děti: „Protože nám také odpouští.“

P. Jaroslav Axler: „Ano, i On, Bůh, nám odpouští hříchy. Poučuje nás o Božím milosrdenství. Když litujeme, Pán Bůh nám odpouští. Totiž, když člověk žije podle Božích přikázání, tak jeho duše je jako tento kus látky. Krásná, čistá.“ (Vytahuje bílou tkaninu.) „Může se nám ovšem stát, že uděláme zle nebo špatně. Proviníme se proti Bohu nebo bližnímu. Potom je naše duše jen cár, celý špinavý. Co udělá Bůh? Když za Ním přijdeme a poprosíme, aby nám odpustil...“

Děti: „Odpustí nám.“

P. Jaroslav Axler: (Zdůrazňuje.) „A pokaždé! Znovu a znovu nám odpustí. Nikdy to není tak, že by nám odpustit nechtěl. Takže naše duše je potom krásná, bílá. Při dnešní mši poděkujeme Pánu Ježíši za to, že nám znovu a znovu odpouští jako otec v podobenství.“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 88. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 24. září 2007)



Přímluvy: (P. Jaroslav Axler)
Nyní budeme společně prosit.

Prosíme Tě, Pane, za nás křesťany, abychom byli vždycky stále více podobni Tobě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za vlády národů, aby dokázaly odpustit dluhy těm zemím, které jsou chudé. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za ty, kterým někdo ublížil, aby dokázali odpustit. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za sebe, abychom vždycky měli radost ze Tvého odpuštění a Tvého milosrdenství. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, svěřujeme Ti tyto naše prosby i ty, které máme ve svém srdci. Neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.