P. Jaroslav Axler: „Poslouchaly jste určitě dobře a budete všechno vědět. Co se nám ztratilo v prvním podobenství?“

Děti: „Ovečka.“

P. Jaroslav Axler: „Dneska nám sice sněží, ale představíme si zelenou louku, pasou se tam ovce, dělá si každá, co chce. A jedna se zatoulá. Pastýři stojí za to, aby nechal těch kolik?“

Děti: „Devadesát devět.“

P. Jaroslav Axler: „... aby jich nechal devadesát devět a šel hledat jenom tu jednu. Většinou se ty ovečky zatoulaly pastýřům, spadly do rokle a už si sami nedovedly pomoct. Musel je pastýř vytáhnout. Pán Ježíš říká, že přesně takhle jedná s námi, že nás vede. Tak to byla ovečka. Druhé podobenství bylo o...?“

Děti: „Jedné ženě se ztratila stříbrná mince.“

P. Jaroslav Axler: „Dobře. Mně se tady v kostele také ztratila nějaká platidla. Poprosím vás, jděte se po nich podívat. Naposledy jsem je měl někde u zadních lavic. Schválně, jestli něco najdete.“ (Děti upalují dozadu a hledají, kde jsou mince ukryté.) „Než nám děti něco najdou, tak podobenství o hledání asi dobře znáte. Když něco nemůže najít, tak hledáte jednou, podruhé, potřetí, počtvrté na místě, které jste viděli už třikrát a nakonec to tam najdete. Pán Ježíš říká, že Bůh s námi jedná podobně. Opakuje ta samá slova, i když se mu ztrácíme. Přichází k nám.“ (Děti stále nic nenašly.) „Pojďte se kouknout blíž do předních lavic. Třeba tam něco bude.“ (Úspěch! Děti nalezly...) „Jestli jste něco našly, tak pojďte sem. Co jste našly?“

Děti: „Kamínky.“

P. Jaroslav Axler: „Ale nejsou obyčejné. Jakou mají barvu?“

Děti: „Zlatou.“

P. Jaroslav Axler: „A jeden z vás musel být tak šikovný, že nenašel zlatý, ale stříbrný.“ (Jirka ho hrdě ukazuje.) „Kamínky položte sem na oltář kolem stříbrného. Já jsem použil právě zlaté kamínky, protože zlatem se dříve platilo. Tady vidíme: máme spoustu zlatých, ale jenom jednu jinou minci. Stejně jako v podobenství žena hledala jenom jeden peníz, ale stálo jí to za to, aby si rozsvítila, vzala smeták a začla hledat v domě, dokud ho nenajde. Co udělala, když minci našla?“

Děti: (Péťa se hlásí a pak chvilku vymýšlí co nejpreciznější odpověď.) „Zavolala všechny svoje kamarádky a radovala se s nimi.“

P. Jaroslav Axler: „Pěkně jsi to řekl. Pozvala své kamarádky a radovala se s nimi, protože z toho měla radost. Takže Pán Ježíš říká, že jsme někdy jako ovečky. Zatouláme se, když uděláme něco špatného. Někdy jsme jako taková ta mince, která se někam zakutálí. Ale Bůh nás pořád hledá. Pořád nám říká: »Jednej dobře.« Někdy nám naše srdce říká: »Tys jednal špatně. Lituj toho!« Protože to v nás mluví Bůh. Pokaždé, když tento hlas zaslechnete, tak na něj buďte moc pozorní. A když uděláte něco špatně, vězte, že Pán Bůh je ten první, kdo vám chce odpustit. Pán Ježíš je Pastýř, protože nás pořád hledá, když se někam zatouláme. A zároveň je podobný ženě, která se raduje, když něco najde. Pán Ježíš má radost pokaždé, když k Němu přijdeme a řekneme: »Buď tu s námi.«“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 91. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 12. listopadu 2007)



Přímluvy: (Haškovi)
Nyní společně prosme našeho Pána.

Pane, prosíme za naši církev a našeho papeže Benedikta XVI. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za mír na celém světě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě o dary Ducha Svatého pro celou naši farnost. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě o dary Ducha Svatého pro celou naši farnost. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za duše v očistci. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za nemocné a trpící, dej jim sílu nést svůj kříž. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za mladé lidi, aby se správně rozhodovali, když jim v životě něco chystáš. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za naše rodiče, kteří nás mají rádi a chtějí pro nás jen to nejlepší. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, svěřujeme Ti tyto naše prosby, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.