P. Jaroslav Axler: „Slyšely jste podobenství. O kolika lidech vyprávěl Pán Ježíš v příběhu?“
Děti: „O třech.“
P. Jaroslav Axler: „Správně, o třech lidech. Prohlédneme si je.“ (Ukazuje první obrázek.) „První je král a jeho služebník, který mu dlužil deset tisíc hřiven stříbra. Abyste si to představily, tak to je něco, jako kdybyste dlužily dva miliony, strašně moc. Měl zaplatit velký dluh. A představte si, co udělal král... Dal mu splátkový kalendář? Ne.“
Děti: „Odpustil mu.“
P. Jaroslav Axler: „Ten, komu odpustil, si toho měl hodně cenit. Král mu odpustil hodně peněz, dva miliony. Služebník ale udělal něco jiného.“ (Předkládá dětem další kresbu.) „On svého spoluslužebníka, který mu dlužil – pamatujete si, kolik?...“
Děti: „Sedm denárů?“
P. Jaroslav Axler: „Denáry to byly, ale trošku víc... Bylo jich sto. To znamenalo třeba třicet korun – jako se dnes platí u lékaře.“ (Drobná narážka na aktuální zpoplatnění zdravotnické služby a související problémy.) „Vidíte ten poměr: dva miliony a třicet korun. A on nebyl schopný odpustit. Pán Ježíš říká, že zlý služebník to prohrál. Musí zaplatit všechno, neboť nepochopil, že má odpustit. Co tímto podobenstvím chce Pán Ježíš říct?“
Děti: „Že máme odpouštět druhým...“
P. Jaroslav Axler: „... protože...“
Děti: „... On nám také odpouští.“
P. Jaroslav Axler: „A já tady mám několik pomůcek. Pán Bůh nám všem, jak jsme tady, odpustil dědičnou vinu. Kdy začal náš nový život? – Včera byl svátek křtu Páně, takže si zopakujeme, co se používá při křtu. Tak se na to podíváme, pojďte.“ (Děti si rozebírají jednotlivé předměty a staví se s nimi k obětnímu stolu.) „Byly jste někdy na křtinách.“ (Rozhlíží se po reakcích.) „Verča nebyla. Dobře poslouchej. To nejdůležitější, co na křtinách kněz potřebuje, je?... Není to tu nikde...“
Děti: „Voda.“
P. Jaroslav Axler: „Vodu potřebuje, ale ta tady je. Nějakou věc, na kterou si nemůžete sáhnout.“
Děti: „Ducha Svatého.“
P. Jaroslav Axler: „Ale to nezáleží na nás...“
Děti: „Víru.“
P. Jaroslav Axler: (Radostně vybuchne.) „Výborně! My musíme mít víru!“ (Zdůrazňuje.) „Nebo rodiče musí mít víru, aby své dítě pokřtili. K tomu kněz říká: »Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.« Co z toho, co tady vidíme, potřebuje jako první?“
Děti: „Vodu.“
P. Jaroslav Axler: „Dobře. Kněz říká: »Já tě křtím.« V tom momentu je naše dědičná vina odpuštěna a Pán Ježíš nás přijímá za Své děti. Potom, aby se podrthlo, že jsme Boží děti, kněz používá symbolický obřad.“ (Poukazuje na další předmět.) „Včera mi děti řekly, že to je sádlo.“ (Kaple se zachvěje smíchem.) „Vlastně je to pravda. Je to olivový olej, který požehnal pan biskup. Kněz s ním udělá dítěti kříž na temeni hlavy. Symbolizuje, že nás Bůh pomazal: vybral si nás a jsme pořád Jeho děti. Potom tady máme roušku.“ (Vybírá bílou látku.) „Pojď nám ji ukázat. Proč používáme roušku?“
Děti: „Na utření.“
P. Jaroslav Axler: (Okamžitě sahá na abak.) „Na utření se používá toto, jmenuje se »lavabo«. Ale když už je děťátko suché...“
Děti: „Rouška symbolizuje, že jsme byli očištěni.“
P. Jaroslav Axler: „No výborně. Že naše duše je bílá. Dřív, když byli lidé křtěni jako dospělí, chodili celý týden v bílém rouchu. My jako symbol používáme bílou roušku. Poslední je svíčka. Víte, co se se svíčkou při křtinách dělá?“ (Pohledem si pro odpověď vybírá Klárku.)
Děti: (Místo odpovědi jen vykouzlí úsměv. Ostatní se zasmějí.)
P. Jaroslav Axler: „Někdo jiný?“
Děti: „Zapálí se.“ (Další ocenění smíchem.)
P. Jaroslav Axler: „Výborně. Od čeho se zapálí?“
Děti: „Od paškálu.“
P. Jaroslav Axler: „Ano. Co je paškál?“ (Bez meškání odpovídá.) „To je velká svíce, kterou máte ve farním kostele. Koho nám představuje paškál?“
Děti: „Ducha Svatého.“
P. Jaroslav Axler: „Ne. Používá se při Velikonocích...“
Děti: „Ježíše.“
P. Jaroslav Axler: „Správně. Pána Ježíše, který vstal z mrtvých a který žije. Který je Světlo světa. A protože jsme přijali Jeho život...“ (Rozesměje se pohledem na děti hrající si se svíčkou.) „... zapaluje se svíčka. – Takže voda, olej jako symbol vyvolení, pomazání a svíčka jako Ježíšovo světlo. To je první odpuštění, které nám Pán Ježíš dal. A On nám odpouští pořád, když se na Něj obrátíme.“
(kázání P. Jaroslava Axlera, 94. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 14. ledna 2008)
Přímluvy: (P. Jaroslav Axler)
Nyní budeme společně prosit na úmysly, které svěřme Bohu.
Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsme byli všichni pokřtěni a přijali tento velký dar. Dej, prosíme, abychom žili jako praví křesťané. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, nauč nás všechny, co to znamená: »Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.« Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, buď posilou všem trpícím, lidem, kteří jsou osamoceni, aby pocítili Tvou velikou lásku. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za všechny zemřelé, aby věčně zakusili Tvé milosrdenství. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, nás všechny zde přítomné. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, věříme, že nás slyšíš, a proto Ti zde předkládáme tyto své prosby, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.
Související kázání:
P. Jaroslav Axler: O křtu (kázání)