P. Jaroslav Axler: „Určitě jste dobře poslouchaly příběh, co nám pan vikář četl. Kdo tam vystupuje?“

Děti: „Dělníci. Hospodář.“

P. Jaroslav Axler: „Ještě jeden – ještě tam je správce, který vyplácí mzdu, ale to je podobné jako hospodář. A co se tam děje? Hospodář měl...“

Děti: „... vinici.“

P. Jaroslav Axler: „Viděly jste někdy opravdickou vinici?“

Děti: „Já ne.“

P. Jaroslav Axler: „Tam se pěstuje víno, to se pak může lisovat – nebo nemusí, ale je to lepší.“ (Smích.) „Je s tím spousta práce, aby víno vyrostlo. Hospodář musel najímat dělníky: dělal to ráno, v devět dopoledne, ve dvanáct a ještě to nestačilo, odpoledne ve tři a ještě v pět. Blížil se večer a dělníci dostali smluvenou mzdu. Kolik to bylo?“

Děti: „Jeden denár.“

P. Jaroslav Axler: „Jeden denár a dostali ho všichni.“ (Ukazuje obrázek.) „Tady máme nakresleno, jak dostávají denár. Co se stalo? Asi byli hodně překvapení. Proč?“

Děti: „Jedni pracovali celý den a druzí chvíli a dostali stejně.“

P. Jaroslav Axler: „Kdyby Pán Ježíš dneska vyprávěl toto podobenství – protože většina z nás nemá vinici, ale většina z nás něco stavěla – mohl by ho vyprávět třeba takhle. Byli tři chlapi, kteří pracovali. Jeden přišel a pracoval od rána a tím pádem postavil velkou zeď.“ (Děti postupně přebírají názorné obrázky a drží je před obětním stolem.) „Pak je tady druhý chlap, který si přispal, pracoval jenom od devíti, a proto zeď nepostavil tak velkou. Pak je tady třetí chlap, který si asi doma v klidu naobědval a až potom šel pracovat. Podle toho, jak dlouho pracovali pro svého zaměstnavatele, každý postavil tu část, jakou měl. Co se stalo?“ (Odkrývá obrázek s odměňováním zaměstnanců.) „Jakpak se na to tváří? Nejvíc se líbí tenhle, protože je nejvíc spokojený...“ (Přechází k původnímu obrázku a ukazuje stejného panáčka.) „... ale je to tenhle s tou čepicí, co postavil nejmíň. Ti ostatní se diví. Možná by to Pán Ježíš dneska takhle řekl. Všichni pracovali různě na stavění zdi a všichni dostali stejně. A teď nejtěžší otázka: co tím Pán Ježíš chce říct?“ (Usmívá se.) „Do kvízu, ktetý jsem dělal, jsem jako jednu z možností dal, že snižoval nezaměstnanost.“

Děti: (Smích.)

P. Jaroslav Axler: „Ale to není to hlavní. Jirko, nápad?“

Děti: „Chtěl tím říct, že i když se obrátíme na konci svého života, že nás přijme.“

P. Jaroslav Axler: „Dobře a dostaneme odměnu stejnou jako ti...“

Děti: „... kteří věřili celý život.“

P. Jaroslav Axler: „Tak to je nejlepší, to mně včera nikdo neřekl v žádné z farností! To znamená: když jsme křesťané od malička nebo až od konce svého života, tak na tom nezáleží. Záleží na tom, jak jako křesťané žijeme – jestli děláme toto, pomáháme druhým, snažíme se za druhé modlit, žijeme pro Boha. Potom dostaneme všichni stejně. Pán Ježíš nám chce říct, že se máme všichni snažit a všichni dostaneme stejně. Ty obrázky položte pod oltář, aby nám to připomínaly... Abychom si připomněli, že všichni tvoří království, máme – stejně jako v podobenství, které jsem Pánu Ježíši předělal – stavět. Postavíme společně zeď. Všechny děti, co jste tady, pojďte. Postavíme ji před oltářem.“ (Pokládá základy a zatímco jsou děti zaměstnáni prací na stavbě, obrací svou pozornost ke starším.) „Ještě pro dospělé: je to stejné, jako když třeba většina z vás chodila do kostela během celé éry komunismu. Mnoho lidí z farnosti třeba do kostela přišlo až po revoluci. Někdy na to lidé hodně dbají. Toto podobenství nám chce říci, že Pán Ježíš má širší srdce než my. My ho máme mít podobné jako On. Nezáleží kdy, ale jak! A ti z vás, kteří jako dospělí uvěřili, jsou na tom také podobně. Patří jim naprosto stejně jako ostatním...“ (Dívá se na zeď.) „Kdo z vás dostavěl, si může jít sednout... Taky máme jistotu, když pracujeme pro Boží věc, že zůstane nezapomenuta. Boží věci nikdy nespadnou, jako možná tahle zeď spadne.“

Děti: (Smích.)

P. Jaroslav Axler: „To, co jsme udělali, před Bohem nikdy zapomenuté nebude. Děkuji vám za pomoc. Tato zeď nám má připomínat, že všichni společně pracujeme Boha, pro Boží království, a všichni dostaneme stejnou odměnu, když se budeme snažit. Jo?“

P. Josef Smola: „Ještě bych si dovolil takovou poznámku. Když jsme vybírali, jaké úryvky z Písma Svatého se mají číst, tak Otec Jaroslav požádal právě o toto podobenství. Na první čtení jsem ukazoval jinou část, než Jirka omylem přečetl, ale nakonec jsem byl rád...“

Děti: (Smích.)

P. Josef Smola: „... protože proroctví proroka Ezechiela velmi dobře doplnilo, co jsme si uvědomili nad podobenstvím Pána Ježíše. To je právě smysl proroctví, které řekl už před příchodem Pána Ježíše: jestliže se zločinec odvrátí od zlé cesty a začne jednat spravedlivě, bude žít. To znamená nebude se vzpomínat, co dělal špatného předtím, protože mu bude odpuštěno. Takže proroctví s podobenstvím naprosto souhlasí. Pán Bůh k nám promlouvá jak skrze proroky, tak skrze Svého Syna.“

P. Jaroslav Axler: „Děkujeme panu vikáři za pohotovost...“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 97. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 10. března 2008)



Přímluvy: (Soukalovi)
Nyní společně prosme s důvěrou, že Bůh nás slyší a vyslyší.

Pane, prosíme za celou církev a její představitele, ať svědčí dobře o Tvé lásce. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za naši farnost a duchovní pastýře, dej nám všem pevnou víru, naději a lásku. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za představitele našeho státu, ať náš stát dobře reprezentují a řídí. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za umírající lidi, buď oporou v jejich poslední hodině. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme, buď všem hledajícím a potřebným nejlepší Přítel. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za učitele, dej jim sílu v jejich povolání. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Také Tě, Pane, prosíme za všechny mladé lidi, ať jdou k cíli za Božím světlem. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Přijmi, Pane Ježíši, tyto naše prosby. Přijmi také naše předsevzetí spolupracovat na díle šíření Tvého království. Neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.