P. Josef Smola: „Doznělo evangelistovo svědectví o výkupné smrti Pána Ježíše na kříži. Na začátku dnešní bohoslužby na Květnou neděli jsme si připomněli slova, která pak zazněla ve druhém čtení: »Nelpěl na Své Božské přirozenosti, ale stal se služebníkem.« Výrazem bolestného znehybnění na kříži je i volání: »Bože můj, Bože můj, proč jsi Mě opustil?« Tento výrok je tajemstvím. Církev se po celou dobu své existence snaží vystihnout smysl tohoto volání. Vždyť Ježíš se odvolává na ochranu a pomoc Svého Otce. Zdá se, že Ježíš začíná těmito slovy modlitbu Dvaadvacátého žalmu, ve kterém se předem přesně popisuje, čeho byli účastníci Ježíšova ukřižování svědky: o dělení šatu, o všech jednotlivých detailech odsouzení a popravy. Ale i kdyby Pán Ježíš nechtěl pouze těmito slovy vzbudit pozornost, že proroctví žalmu se právě naplnilo, kdyby opravdu pocítil tíži osamocenosti, i to souvisí s tím, že se Ježíš ponížil do nejhlubšího lidského možného ponížení – nejen tělesné smrti, ale i do toho, co hřích působí, totiž hluboké osamocenosti. Ale právě tímto nejvýš myslitelným ponížením, Svou nevystižitelnou pokorou, protikladem pýchy prvotního hříchu člověka, nás Pán Ježíš vrací k životu. Vyznejme nyní s jistotou toho, který nás nikdy neopustil, ale vydal Svého Syna za nás, aby se nám v Něm dostalo odpuštění a opětného přivedení k trvalému nesmrtelnímu životu.“



(kázání P. Josefa Smoly, mše svatá na Květnou neděli, Chrudim, neděle 16. března 2008)