Evangelium: Jan, 16. kapitola, 5. až 8. verš



P. Josef Smola: „Slíbil jsem, že ukáži aspoň trošku na mapce, kde leží místa, o kterých jsme slyšeli v dnešním čtení – nebo i v minulém týdnu či uslyšíme v následujících dnech. Mapka je otištěna z ekumenického vydání Písma svatého, které je vzadu doplňováno souborem map Starého zákona, doby Palestiny Ježíšovy i apoštolských cest apoštola Pavla. Chtěl bych připomenout, co je zvláště vám, dětem, samozřejmé. Když se někdo něčemu učí ve škole, dostává domácí úkol. Když jsme byli v sobotu minulý týden v Poříčí nad Sázavou, kde slavil mši svatou pan kardinál, upozorňoval – stejně jsme si to připomínali i v naší farnosti – jak krásná jsou slova z Evangelia svatého Jana. Také dal přítomným domácí úkol: až přijdete domů, vezměte si Evangelium svatého Jana a ty kapitoly si přečtěte. Podobně bych vám, nejen dětem, chtěl říct, abyste si vytáhli z knihovny nebo ze stolečku Písmo svaté a podívali se, jestliže tam mapky jsou, a sami si je ještě jednou prohlédli a prostudovali. Pojďte, děti, abyste na to viděly spolu s ostatními.“ (Ministranti vstávají a sledují, jak pan vikář ukazuje na mapce jednotlivá místa.) „Na mapě máme především místo Jeruzalém, kde byl Pán Ježíš obětován a kde vstal z mrtvých. Tato čára je pobřeží Středozemního moře. Zde Pán Ježíš vystoupil po pravici Svého Otce a seslal Ducha Svatého apoštolům, kteří byli shromážděni v Jeruzalémě. To je země, kterou slíbil Bůh Abrahámovi a jeho potomstvu. Z Abrahámova potomstva slíbil, že vzejde věčný Král Izraele, ne pozemský, ale Král lidských srdcí. To je země, kterou nazýváme Svatou zemí, Izraelem. Celé toto vyčárkované je Středozemní moře se zálivy jako třeba Jaderské moře, Tyrhenské moře a podobně. Vy starší jste v zeměpise jistě slyšeli o Černém moři. Tento úsek pevniny je dnešní Turecko. V době apoštolů se tato část nazývala Malou Asií. Křesťanství, než apoštol došel sem, do Troady, místa na západním pobřeží, se šířilo především Malou Asií. Tady je také významné město Antiochie, kde se rozvinula víra v Krista významnou měrou. Zde se věřícím v Krista začalo říkat křesťané. Odtud různými cestami šel apoštol Pavel do Troady. Průliv mezi Černým a Středozemním mořem se nazývá Bospor a Dardaneli a přes ten se Pavel přeplavil do jižní Evropy. Tady je Řecko, Makedonie, na severu stát Jugoslávie, dnes rozdělený na Chorvatsko, Srbsko, Kosovo, Albánii a podobně. Zde je namalovaná Itálie s Římem, kde je nyní centrum katolické církve, protože zde sídlí nástupce apoštola Petra. Sídlí zde, protože nejen Pavel, ale i Petr došel do Říma a byl tu pro víru v Krista Pána ukřižován podobně jako Pán Ježíš, akorát hlavou dolů... Jenom jsem vám chtěl ukázat, abyste si to dokázaly představit. A především, abyste si ve školních atlasech nebo v Písmě prohlédly obrys zemí, kde se odehrávalo první zvěstování zprávy o Ježíši Kristu, že vstal z mrtvých. Teprve postupně, když se upevnila víra tady a na severním pobřeží Afriky, se přes hory Alpy a Pyreneje vydali misionáři do severní Evropy, Anglie, Francie a k nám. Co je zajímavé, tady v Makedonii leží město Soluň, odkud k nám přišli... Kdo by věděl?“

Děti: „Cyril a Metoděj.“

P. Josef Smola: „Ano. Víte, v Písmu svatém napsal Pavel dokonce dva dopisy, listy, adresované věřícím v Soluni. Můžeme říci, že přes Soluň máme svou víru od svatého Pavla. To je jenom naznačením, co si můžete ještě podrobněji prohlédnout... Když jsme pak četli o zaslíbení Pána Ježíše, připomíná nám nimi něco důležitého. Pán Ježíš při poslední večeři oznámil apoštolům, že odchází. Poněvadž Ho apotolové měli rádi, když už společně tři roky prožívali všechno, zarmoutilo je, že by už neměli Pána Ježíše mezi sebou. Ale On říká: »Teď jste zarmouceni a neptáte se Mě, kam odcházím nebo za jakým účelem. Zda-li vám to neprospěje, když odejdu.« Těmito slovy nám Pán Ježíš chce říci, že když se musíme někdy něčeho vzdát, že to není jenom k naší vlastní škodě. Když se něčeho vzdáváme tím, dáme někomu prostor, třeba vy, rodiče, svým dětem, aby se rozvíjely podle svých schopností – při dospívání se zdá, že se jakoby ztrácíme, ve skutečnosti to není jenom ztráta. Máme myslet nejenom na svou vlastní touhu, ale na dobro toho, který jde podle Božího volání svou cestou. Když se máme s někým rozdělit, sice o něco přijdeme, ale když někomu něco věnujeme, třeba jenom drobnost, způsobíme druhému radost. Ta radost není jenom jeho, ale i naše. Tak se jiným způsobem naplňuje i to, co Pán Ježíš zamýšlel tím, když od apoštolů viditelně odchází. Říká: »Vám se dostane něčeho dobrého. Je to pro vás dobré, abych odešel! Protože přijde Přímluvce, kterého pošlu, a On vám připomene všechno, co jsem vás učil. A také vás naučí, že i když už Mě neuvidíte v tomto čase, že vám Duch Svatý pomůže, že skrytě, neviditelně, ale skutečně jsem s vámi se všemi.« To je důležité: Pán Ježíš viditelně odchází, ale posílá Ducha Svatého, který nám pomáhá, abychom Pána Ježíše vnímali druhým způsobem. Když přestáváme myslet jenom na svůj vlastní prospěch, ale myslíme na to, co dobrého můžeme vykonat, když se něčeho zřekneme, oželíme něco, to je vlastní výraz lásky. Lásky k Bohu i mezi námi navzájem. Opravdový vztah nás učí, abychom nemysleli jenom na to, co nás těší, ale na to, co prospívá všem. Na prvém místě ke slávě našeho Stvořitele, nebeského Otce a toho, kterého On nám poslal: Svého Syna i Ducha Svatého. Amen.“



(kázání P. Josefa Smoly, 100. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 28. dubna 2008)



Přímluvy: (Pudilovi)
Nyní se společně modleme.

Pane, prosíme Tě za našeho papeže Benedikta XVI, za biskupy a kněze. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme mír ve světě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za naše nevěřící kamarády. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za duše v očistci. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za nemocné. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za děti. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Všemohoucí Bože, Ty znáš srdce každého z nás. Ty víš, co potřebujeme, po čem toužíme. Pohleď na naši víru a daruj nám všechno, co od Tebe očekáváme, co bude k našemu dobru. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.