Evangelium: Jan, 14. kapitola, 1. až 14. verš



P. Pavel Rousek: „Vy, děcka, znáte všechny cestu, jak se jde k sestřičkám. Když přijedete vlakem, vystoupí se a jde se trošku vpravo, pořád rovně, a pak tam je zvonek. Kdyby se šlo od autobusu, ten satví na hlavní cestě a je to asi podobné, že jo? Je to daleko? Není. Ale kdyby někdo opravdu nevěděl, co udělá? Myslím, že jsou dvě možnosti. Buď se prostě zeptáme...“

Děti: „Nebo se podíváme do mapy.“

P. Pavel Rousek: „... anebo je taky možné člověku říci: »Víš co? Já tě tam dovedu.« To je právě Ježíš, který přichází a říká: »Pojď, Já tě dovedu. Do nebe. Provedu tě životem.« To je Ježíš, který je Cesta. Proto říká: »Já jsem Cesta, Pravda a Život.« Ježíš není ten, kdo říká: »Jó, to musíš támhle doprava, doleva a potom tam a tam.« Ježíš je ten, který nás doprovází. Jde s námi. Dokonce někdy nás drží za ruku a nebo někdy nás taky nese. Možná znáte pěkný příběh, jak někdo sledoval víc svoji minulost a viděl svoje stopy životem a že Pán Ježíš šel vedle něho. A teď říká: »Tam bylo jedno těžké období v mém životě a tam jdou jenom jedny stopy. Jak to, že jsi nešel se mnou, Ježíši?« On říká: »To jsem tě nesl.« To je Ježíš, který nás doprovází a který nás nese. Tohle, děcka, stojí za to: projít život s Ježíšem.

Jsem moc rád, že jsme tady. Že jste děcka, která chodíte do kostela. Možná, že se vám nechce. Mně se taky nechtělo, když jsem byl jako vy. Vstávání a tak. Ale stojí to za to. Uvidíte, že jednou poznáte, že to stojí za to. A že čas ztracený pro Boha je časem nalezeným. To říká v jedné encyklice Jan Pavel II: »Čas ztracený pro Boha...« – to znamená třeba čas, kdy jdeme na mši svatou, který je jakoby ztracený, protože jinak bychom mohli si doma hrát nebo koukat na televizi a to by bylo super, ne? To říkám z legrace. Někdy by se nám zdálo, že čas v kostele je ztracený. Je to naopak! Čas, který dáme Bohu, je čas nalezený. To chceme dneska tady společně prožít. I to, že jste přijely na víkend... Mohly jste na výlet, nebo doma leháro, nebo běhat si někde po vesnici... Ale my jsme tady. Čas, který dáváme Pánu Ježíši a je to čas, který určitě nalezneme. Protože Bůh nám dá Své dary a milosti.“




(kázání P. Pavla Rouska, mše svatá v rámci pouti při Dívčím setkání ve Slatiňanech, Kočí, sobota 3. května 2008)



Poděkování: Děkujeme otci Pavlovi za svolení se zveřejněním přepisu kázání.