Evangelium: Matouš, 5. kapitola, 1. až 12. verš (Blahoslavenství)



P. Jaroslav Axler: „Jak jste si všimly, v dnešním evangeliu nebylo žádné podobenství, která jsme dělali celý rok. Ale bylo o blahoslavenství. Byl jsem rád, že právě na dnešní den toto evangelium padlo, protože já jsem tady dneska naposledy na dětské mši svaté, a tak mi to přijde takové pěkné. Vzal jsem si takovou pomůcku...“ (Vytahuje ji z kapsy.) „... Jsou to klíče, které používáme každý den. Nevím, jestli nemáte třeba ještě větší svazek, třeba v práci nebo doma. Každý klíč je od něčeho jiného. Víte, od čeho je třeba tenhle?“

Děti: „Od auta.“

P. Jaroslav Axler: „Dobře. Pak tady jsou klíče od fary, od školy, od gymnázia nebo ode mě od bytu... Každý klíč je do jiného zámku. Co se stane, když dostanete násilím klíč do zámku, je špatný, snažíte se s ním otočit, otevřít? Stalo se vám někdy, že se zalomil klíč? Komu se to stalo, tak ví, jak je to nepříjemné. Vždycky musíme používat správný klíč do správného zámku. Právě dneska jsme slyšeli evangelium o tom, jak Pán Ježíš radí, jaká je cesta nás křesťanů. Někdy se totiž můžeme v životě Slovem Pána Ježíše neřídit – pak je to, jako bychom zalomili klíč v zámku. Nevejdeme správnými dveřmi, nikam to nevede, zůstaneme stát na místě. Dovnitř se nedostaneme. Stejně tak blahoslavenství: pokud je nežijeme, tak to také nikam nevede. Nebo jenom krátce. Tak si ještě jednou zopakujeme, jaké klíče nám Pán Ježíš dává. »Blahoslavení chudí v duchu« – to jsou ti pokorní. »Blahoslavení plačící« – ti, kteří mají někdy třeba nějaký nedostatek, bolest, protože »Bůh je potěší.« »Blahoslavení, kdo mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha« – ti, kteří se snaží Boha hledat a milovat Ho nade všechno. Vzpomenete si na další, co tam ještě bylo? »Blahoslavení tiší« – ti, kdo jsou skromní – »neboť oni dostanou zemi za dědictví.« »Blahoslavení milosrdní« – protože i Bůh bude milosrdný k nim. Pak je tam jedno zajímavé blahoslavenství, které platí pro nás křesťany. »Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni.« To je zvláštní, ne? Když člověk prožívá něco těžkého, třeba pronásledování, ústrky, někdo se nám posmívá. Pán Ježíš nám říká, že tehdy jsme blahoslavení. Jako by tím chtěl říct, že o to víc si uvědomíme, že On je vždycky s námi a přátelství s Ním překoná všechno, i když se nám někdo posmívá nebo nás někdo uráží. Takže vám přeji, abyste tyhle klíče vždycky dávaly do správného zámku, když přijde životní situace, která od vás vyžaduje, abyste toto Slovo uvedly v praxi.“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 103. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 9. června 2008)



Přímluvy: (Šmídkovi a Svobodovi)
Prosme Všemohoucího Boha o milosti potřebné pro sebe i pro ostatní.

Pane, prosíme Tě za našeho papeže Benedikta, za všechny biskupy a kněze, aby nám pomáhali na cestě za Tebou. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za představitele státu, aby vždy usilovali o mír a pokoj na zemi. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za nemocné, trpící, pronásledované a opuštěné, aby neztráceli naději a sílu jít dál. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za naši farnost, abychom byli jedním společenstvím založeným na lásce k Tobě a prozářeným Tvojí milostí. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za ty, kteří v Tebe nevěří. Kéž se jim dostane daru poznání. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za zemřelé, dej jim pokoj ve Svém království. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, svěřujeme Ti všechny naše prosby, neboť Ty je znáš už předem, než jsou vyslovené. Přijmi je, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.