Evangelium: Matouš, 17. kapitola, 1. až 9. verš (Proměnění na hoře)



P. Josef Smola: „Shromáždění bratři a sestry! Myšlenky, které si chceme říci nad dvěma částmi Božího Slova, se budou ozývat i v neděli, kdy budeme tento svátek slavit jako poutní slavnost naší farnosti. Pro bohoslužebné předčítání jsou úryvky z Písma svatého předloženy tak, aby tvořily uzavřenou část. Ale zvláště toto Evangelium navazuje na předchozí událost.

Když otevřeme Bibli, dozvíme se tam, že »Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana po šesti dnech.« Od jaké události? Kdy se u Cesareje Filipovy – ta je blízko hory Tábor, která se považuje za místo proměnění – ptal učedníků: »Za koho Mě lidé pokládají?« Jak víte, Petr jménem všech vyznal: »Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.« Ale vzápětí, když Ježíš řekl, že poslání Mesiáše je trpět, Mu to Petr začal rozmlouvat. Ježíš ho nazval Odpůrcem neboli Satanem.

Mohli bychom říci, jako kdyby se nyní nejenom ve slovech, ale ve skutcích tato situace opakovala. Ježíš se před třemi tak, jak sám rozhodl, zjevil ve Své slávě. Jako přijal Petrovo vyznání s pochvalou: »Petře, to ti nezjevilo tělo, ale Můj Otec v nebesích,« tak se ukázal, když zazářil ve Své budoucí slávě. Petr v nadšení vyjádřil: »Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany, jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.« To byla úvaha, že když už se děje něco tak skvělého, bylo by dobré, aby už to tak zůstalo. Ježíš je nechává zastínit oblakem, který vyjadřuje Boží blízkost, ale sestupuje s nimi z hory. Nechce zůstávat už v této Své slávě, protože ještě před Ním stojí utrpení a kříž...

Jako Ježíš posílá Petra stranou, protože Mu rozmlouval, ať takové věci nepodstupuje, stejně tak Ježíš nepřímo odmítá setrvání v slávě bez základu, kterým je Jeho kříž. Ještě jednou se tato situace opakuje a Ježíš všem ukazuje, jak to pak Petr napsal ve svém listě, že do slávy se vstupuje skrze utrpení kříže. Tak jako Ježíš má každý věřící přinášet své těžkosti a obtíže ve spojení s Kristovým křížem, aby došel slávy, do které pak Ježíš vstoupil. Ale po tomto předcházejícím čase, aby učedníky posílil, muselo následovat temné období Ježíšova odvržení, ukřižování a smrti na kříži, než mohl definitivně vstoupit do trvalého, neměnného stavu Své slávy.

Petr tuto situaci pochopil, když jsme dnes slyšeli jeho slova: »My jsme viděli Jeho velebnost, my jsme s Ním byli na posvátné hoře, ale máme něco spolehlivějšího.« Kolikrát jsme si možná pomysleli: »Kdybychom také mohli být účastní takových zjevení...« Ale Petr, který toho byl účasten, říká, že jsou věci pevnější a nezvratnější než samo vidění: slova proroků.

Zrovna minulou neděli jsme slyšeli od Izajáše slova, která se pak naplnila v Ježíšově činu v souvislosti s Jeho obětí. Izajáš mimo jiné v krátkém úryvku říká: »Proč dávat peníze za něco jako chléb, který nesytí?« V těchto slovech už je náznak jiného Pokrmu, který bude sytit a kterého se nám dostane, ne že si ho koupíme, ale darem lásky Boží. Tedy Eucharistie. Ježíš říká: »Hledejte nejenom chléb pomíjející, ale hledejte Chléb nepomíjejícího života.« Ten není nutné, a ani možné kupovat, ale přijmout Ho s upřímnou vírou jako toho, který vstoupil do slávy, kterou nevidíme jako Petr, Jakub a Jan, ale kterou vyznáváme vírou. To, o čem nám svědčí proroci, apoštolové, Mojžíš a Eliáš, je skutečností, která je naprosto nezvratná, jistá a vede nás, když se jí držíme, k naplnění v našem vlastním životě, když skrze tato slova zůstáváme spojeni s Kristem ve slávě.“



(kázání P. Josefa Smoly, mše svatá při svátku Proměnění Páně, Chrudim, středa 6. srpna 2008)