Evangelium: Lukáš, 11. kapitola, 37. až 41. verš (Řeč proti farizeům)
P. Jan Paseka: „Milé děti, minule jsme mluvili o růženci, ale předtím jsme si začali vyprávět o životě svatého Pavla, velikého muže pro celou církev. Dnes bychom ve vypravování pokračovali. Řekli jsme si, že Pavel chodil do Jeruzaléma do školy, kde se učil. Později, když apoštolové začali mluvit o Pánu Ježíši, se začal tenhle muž ošklivě chovat ke křesťanům, k těm, kteří Pána Ježíše hlásali. Řekli jsme si, že jednou se vypravil do Damašku na dlouhou cestu, aby se tam ošklivě zachoval k těm, kteří věřili v Pána Ježíše. Když byl na cestě, stalo se najednou něco nečekaného. Něco, co Pavlovi změnilo úplně celý život. Jel a najednou zazářilo obrovské světlo. – Podívaly jste se někdy do sluníčka? Třeba v létě, když hodně pálilo? Kdo jo?... Hm, no, já taky. A vydržely jste to třeba pět minut? To asi ne. Hodně dlouho, to by člověk nevydržel. Vydržíme se jenom podívat a hned sklopit oči. – Na cestě, když Pavel jel do Damašku, zazářilo mnohem silnější světlo. Tak veliké, že Pavel oslepl. Naštěstí nebyl sám, ale měl s sebou ještě jiné muže, kteří mu měli pomáhat pochytat křesťany a zachovat se k nim ošklivě. Muži, kteří Pavla doprovázeli, ho do Damašku dovedli. Protože když je člověk slepý, nevidí na cestu. Vypadalo to asi takto, jak to je na obrázku.“ (Ukazuje dětem kresbu, kterou si přinesl.) „Když ho dovedli do Damašku, ležel Pavel v posteli a byl tři dny nemocný. Určitě to znáte, když jste nemocné, ležíte v posteli, máte horečku a je vám špatně. To se nám nechce do ničeho. Nechce se nám třeba jít na hřiště a hrát si tam s kamarády. Nemáme skoro na nic chuť. A svatý Pavel také ležel v posteli, ale neměl horečku, on byl jenom slepý, on prostě jenom neviděl. A tak přemýšlel o tom, co všechno dělal špatného, kde dělal chyby. Přemýšlel o tom, jak se choval ke křesťanům, k těm, kteří vyznávali Pána Ježíše... Bylo ještě velmi zajímavé, že když Pavel najednou viděl to obrovské světlo, tak se z něj ozval hlas: »Šavle, Šavle, proč Mě pronásleduješ?« Víte, čí to asi byl hlas?“
Děti: „Pána Ježíše.“
P. Jan Paseka: „Pán Ježíš se mu dal poznat. A Pavel najednou v tom vidění poznal, že Pán Ježíš skutečně je, že skutečně žije. Kéž bychom i my skutečně věděli, že Pán Ježíš žije, a měli radost, že i každého z nás volá k tomu, abychom o Pánu Ježíši mluvili a chovali se podle toho, že v Pána Ježíše věříme.“
(kázání P. Jana Paseky, úterý 14. října 2008, Chrudim, 107. dětská mše svatá)
Přímluvy: (Soukalovi)
Dobrý Bože, chceme Tě v této chvíli prosit za naše prosby, které máme na srdci.
Pane Ježíši, prosíme Tě za církev, dej, ať jsi navždy středem jejího společenství. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, prosíme Tě za mír ve světě, dej, ať si ho představitelé států váží a usilují o něj. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, prosíme za sílu a mír pro všechny pronásledované křesťany. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, prosíme za naši farnost, dej, ať vytváříme jedno společenství. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, prosíme za spásu duší těch, kteří nás předešli do Tvého království. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane Ježíši, prosíme za dary Ducha Svatého, které potřebujeme, abychom plnili Tvou vůli. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Věříme v Tebe, Pane Ježíši, a proto Ti svěřujeme všechny naše prosby, neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.