Drazí bratři a sestry! (...)

Každé vánoční jesličky jsou jednoduchým a výmluvným pozváním otevřít srdce a mysl pro tajemství života. Je to setkání s nesmrtelným Životem, který se stává smrtelným v tajemné scéně Narození; scéně, kterou můžeme obdivovat (...) v každém domě, kde se ctí Ježíšovo jméno.

Dobrota Boží se ukázala všem lidem. Ježíš (...) se nezjevil jenom několika jedincům, jenom některým, ale všem. Je pravda, že se s Ním v neútulném betlémském příbytku setkalo jen několik osob. On však přišel pro všechny: židy i pohany, bohaté i chudé, blízké i vzdálené, věřící i nevěřící – pro všechny. (...) Je však třeba, aby ji každá lidská bytost přijala a vyslovila své »ano« jako Maria. (...) V onu noc přijali vtělené Slovo Maria a Josef, kteří Ho s láskou očekávali, a pastýři, kteří hlídali ovce. Sešla se tedy malá skupinka, aby se poklonila Dítěti Ježíši; malé společenství, které představuje církev a všechny lidi dobré vůle. Ti, kteří Ho v životě očekávají a hledají, se také dnes setkávají s Bohem, který se z lásky stal naším bratrem; ti, kteří mají srdce nasměrované k Němu, touží poznat jeho tvář a přičinit se o příchod jeho Království. Říká to sám Ježíš ve svém kázání: jsou to chudí duchem, plačící, tiší, lačnící po spravedlnosti, tvůrci pokoje, pronásledovaní pro spravedlnost. Ti rozpoznávají v Ježíši tvář Boha a jako Betlémští pastýři odcházejí se srdcem obnoveným radostí z Jeho lásky.

(...)



(krácená promluva Benedikta XVI. Urbi et Orbi na slavnost Narození Páně, Vatikán, čtvrtek 25. prosince 2008)