P. Jaroslav Axler: „Před chvílí jsme slyšeli jeden příběh. Dávali jste pozor?“

Děti: „Jo.“

P. Jaroslav Axler: „Který den se stal příběh v evangeliu, kdy přišel Pán Ježíš za Svými učedníky?“

Děti: „Druhý den po vstání Ježíše z mrtvých.“

P. Jaroslav Axler: „A který den to byl?“ (chvíli pauza) „Bylo to první den po sobotě, to znamená v neděli navečer, kdy Ježíš přišel k učedníkům. Kde byli učedníci?“

Děti: „Zavření v domě.“

P. Jaroslav Axler: „A dokonce pohromadě v jedné místnosti. Pravděpodobně jich bylo jedenáct. Co si tak mohli myslet? Kdy naposledy viděli Ježíše?“

Děti: „Na kříži.“

P. Jaroslav Axler: „Ještě také viděli, jak Ho pohřbívají. No a pak slyšeli od nějakých žen, že Ježíš žije a že vstal z mrtvých... Učedníci měli strach. Byli uzavření, protože nevěděli, jestli za nimi nepůjdou židé a nepokusí se je někde zabít. Proto měli zavřené dveře... Teďka přichází Ježíš (nevíme jak) a je najednou uprostřed nich. Říká jim: »Pokoj vám.« My jsme tady také shromážděni, strach možná tolik nemáme, protože víme, že Pán Ježíš žije, a dveře máme otevřené... Ale Pán Ježíš tady s námi také je. Říká důležitou věc: »Přijměte Ducha Svatého.«
Kdo to je Duch Svatý, jak si ho představujete?“ (ticho) „Většinou, když se takto člověk zeptá, tak nikdo neví. Jestli jste byli včera v kostele a poslouchali jste, tak byl Duch Svatý zobrazen jako Oheň. Oheň, který všechno čistí. Když do ohně dáte dřevo, tak ho hned spálí. Duch Svatý je také takový – čistí naše srdce... Někdy bývá Duch Svatý zobrazován jako Světlo. Když jste ve tmě a najednou vám někdo posvítí na cestu, máte radost, protože vidíte a nezakopnete. Duch Svatý je stejně takový – svítí nám na cestu... Já bych ještě použil obraz, kdy Ježíš vchází zavřenými dveřmi, aby seslal Ducha Svatého. Mně přijde, že Duch Svatý je Klíč, který na ony pomyslné dveře – dveře našeho srdce, které jsou třeba někdy zavřené – funguje.“ (P. Axler vytahuje klíče z kapsy a pokouší se odemknout nebo zamknout dveře od kaple) „Když vyzkouším všechny tyto klíče od skutečské fary, zjistím, že se na faru v Chrudimi nedostanu. Duch Svatý je Bůh sám. Říkáme, že přebývá v našem srdci. Můžeme si představit, že Duch Svatý je takový »Univerzál« – dostane se totiž do každého srdce. Každý máme jiné srdce, každý dokážeme něco jiného, ale Ježíš se právě tím Duchem dostane do srdce každého z nás. Duch Svatý je totiž »Univerzál«...
Co dělá Duch Svatý, když ho přijmeme? Svatý Pavel píše, že plody Ducha Svatého jsou různé. Je to radost. Duch Svatý působí a naše srdce je naplněno, když máme radost z něčeho dobrého, co jsme udělali, nebo máme radost z druhého člověka vedle nás. Svatý Pavel o tom píše, že v plodech Ducha Svatého (že poznáme, že v našem srdci přebývá) je trpělivost. Jste trpěliví? Třeba když doma píšete úkoly? Vydržíte to?“ (některé děti vrtí hlavou) „Tak tady se přiznávají, že nejsou... Někdy to moc nejde, že jo? Někdy musíme poprosit mamku a taťku o pomoc. Když dokážeme být trpěliví, překonat se, vydržet a udělat všechno, co máme (třeba ten úkol), tak i tam Duch Svatý působí. Najednou víme, že v nás je a že s Ním spolupracujeme. Že je v nás Duch Svatý, poznáme také podle toho, když máme pokoj, jak říká svatý Pavel. To znamená, že jsme klidní. Jsme spokojení třeba i s málem. Jsme spokojení s jídlem, které doma máme. Jsme spokojení s tím, co jsme dostali. Jsme spokojení s tím, jaké máme rodiče. To je pokoj, který nám dává Duch Svatý. A to nejdůležitější, co nám dává, je láska. Pokaždé, když uděláme něco dobrého, víme, že Duch Svatý tam je. Zkusme Mu dveře našeho srdce nechat otevřené...
Z dneška si budeme pamatovat, že Ducha Svatého vidět nemůžeme, ale můžeme Ho poznat podle toho, jak jednáme. Když dokážeme svoje dveře otevřít, být trpěliví, mít rádi a máme pokoj, tak dokážeme překonat sami sebe. Duch Svatý je v našem srdci.
Modlíte se ráno?“ (souhlasné pokyvování ministrantů) „Ráno nevíme, co ten den přinese, jak to bude težké ve škole, co budeme všechno dělat, co nám přijde do cesty. Na začátku dne máme vždycky poprosit: »Duchu Svatý, provázej mě.« Ať svoje srdce máme hezky připravené. Můžeme položit na oltář prosbu, abychom dokázali mít otevřené srdce jako jsou otevřené tyto dveře.“ (P. Axler pokládá na obětní stůl klíče)



(kázání P. Jaroslava Axlera, 68. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 5. června 2006)