Evangelium: Marek, 9. kapitola, 30. až 37. verš (Druhá předpověď utrpení, spor o prvenství)



P. Jan Paseka: „Milé děti, slyšeli jsme dneska v evangeliu o dohadování apoštolů, kdo z nich je ten největší. A přitom známe všichni moc dobře, že občas chceme přece jenom vyniknout. Například si uvědomujeme, že umíme pěkně malovat. Nebo že umíme rychle běhat a nikdo nás nemůže předběhnout, my jsme v tom první. Občas říkáme: »Jako běhám já, tak to ty nedokážeš.« Takhle se v různých věcech mnohokrát povyšujeme nad kamarády, nad lidmi, se kterými se bavíme. Mohli bychom jmenovat spoustu činností, které nám jdou, které máme rádi a v nichž jsme opravdu dobří. Apoštolové na tom byli stejně. Dohadovali se, kdo z nich určité věci umí lépe, kdo z nich je ten největší a má první místo. Já jsem si na počítači stáhnul dva takové obrázky, jeden je ve špatné kvalitě. Co vidíte, co to je?“

Děti: „Štětka na malování.“

P. Jan Paseka: „Výborně. Co se s takovým nástrojem dá udělat?“

Děti: „Vymalovat byt.“

P. Jan Paseka: „Výborně. A potom tady mám druhý obrázek. A to je co?“

Děti: „Štětec.“

P. Jan Paseka: „Hm, výborně. Na co byste použily štětec?“

Děti: „Abychom mohly namalovat třeba nějaký obrázek.“

P. Jan Paseka: „No jo, ale obojí je na malování...“ (Rozhlíží se po kapli.) „Když se podíváte tady dozadu nebo na bok, tak tady máte pověšené obrazy. Jsou tam postavy světců, Panny Marie, svatého Josefa, Pána Ježíše... Když se na ně podíváme, tak mají oči, ruce... A co myslíte: šly by takové oči namalovat na obraze tímhle?“ (Ukazuje malířskou štětku.)

Děti: „Asi ne.“

P. Jan Paseka: „Co byste si spíš vzaly? Malý štěteček nebo ten druhý?“

Děti: „Ten malý štětec.“

P. Jan Paseka: „No vidíte, ale obojí slouží na malování. Ono by to šlo vzít si malý štěteček a začít s ním malovat tuto kapli nebo kostel, ale té práce... K tomu raději použijeme tuhle velkou malířskou štětku. A zase když máme před sebou obraz nebo máme namalovat nějakou postavičku, člověka, k tomu nám spíše poslouží menší štětec. Ale obojí slouží k něčemu. Tak je to i s námi, když si uvědomujeme, že nám něco jde a vyvyšujeme se nad druhé, třeba nad spolužáky a kamarády. Vždyť když jsme rychlí v běhání, oni umí třeba krásně zpívat a to my třeba nedovedeme. Každému z nás, každému člověku dal Pán Bůh něco, v čem vynikáme, ale ne proto, abychom se s tím povyšovali nad druhé, ale abychom toho dokázali využít v pravou chvíli, kdy to máme dělat. Když jsou třeba závody nebo se v kostele má něco zazpívat při mši svaté, abychom to dokázali. Apoštolové se dohadovali, kdo z nich je největší. Když se jich potom Pán Ježíš zeptal, o čem spolu cestou rozmlouvali, tak se styděli. Protože si uvědomili, že když přemýšleli, kdo z nich umí něco nejlépe, že to je téměř k ničemu. Protože každý z nich umí něco a když to dají dohromady, tak vznikne krásné Boží dílo. A my si můžeme uvědomit, co všechno nám Pán Bůh dal.“



(kázání P. Jana Paseky, 114. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 24. února 2009)



Přímluvy: (P. Jan Paseka)
S pokorným srdcem předložme Pánu naše prosby.

Prosíme Tě, Pane, za papeže Benedikta, za našeho biskupa Dominika a za kněze, abys jim žehnal. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za naše spolužáky ve škole, učitele, rodiče a všechny, kteří se o nás jakýmkoliv způsobem starají. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za nemocné, kteří nějakým způsobem trpí a nemůžou si pomoci, a za všechny, kteří se o ně starají. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za zemřelé, kteří nás předešli do Tvého věčného domova. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Předkládáme Ti, Pane, všechny tyto prosby i ty, které jsme nevyslovili a máme je ve svém srdci, neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.