První část

Veni, Creator Spiritus! Přijď, Duchu Svatý! Čtení, která jsme vyslechli, drazí mladí přátelé, hovoří o vylití Ducha Svatého. Podle Janova evangelia se to událo především v den vzkříšení. Kristus se zjevuje ve večeřadle, kde byli shromážděni učedníci, a poté, co se dal poznat, jim říká: „Přijměte Ducha Svatého; komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěni nejsou.“ (Jan 20, 22–23)

To, co se stane o letnicích, padesát dnů po zmrtvýchvstání, bude potvrzením a veřejným důkazem vylití Ducha onoho velikonočního večera. Apoštolové společně s Ježíšovou matkou očekávají tento okamžik, setrvávajíce v modlitbách, jak nám to připomíná první čtení (srv. Sk 1, 13–14). Vědí, že tato událost přinese změnu do jejich života a jejich poslání. A opravdu, zážitek letnic, seslání Ducha Svatého, je začátkem působení církve, která od tohoto okamžiku vystupuje na veřejnost a začíná hlásat evangelium.

Církev si uvědomuje, že je zrozená skrze Ducha Svatého: jako Kristus se zrodil z Panny Marie mocí Ducha Svatého, tak také církev má na svém počátku oživující sílu Ducha. Proto nepřestává prosit: „Sešli Ducha Svého, Hospodine, a obnovíš tvář země.“ (Žl 103, 30)



Druhá část

„Sešli Svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země.“ Od prvního křesťanského společenství shromážděného ve večeřadle jsme přijali tuto prosbu převzatou z žalmu. Dnes, na prahu třetího tisíciletí, ji spolu s vámi opakuji, mladí přátelé. Žijete v situaci, která se v jistém smyslu podobá situaci prvních křesťanů. I když okolní svět evangelium neznal, oni neztráceli odvahu. Po přijetí Ducha Svatého, semknutí bratrskou láskou kolem apoštolů, dokázali být novým kvasem, kterého tehdejší společnost na svém sklonku měla tolik zapotřebí. Spojeni touto láskou dokázali překonat všechny překážky.

Buďte i vy jako oni! Buďte církví, která předává dnešnímu světu radostné poselství evangelia. Svatý Vojtěch byl vášnivým služebníkem církve. Buďte jimi i vy! Církev vás potřebuje! Po čtyřicetileté snaze ji umlčet ona u vás prožívá obdivuhodný vzestup, i když má své těžkosti. Počítá s energií vašeho mládí, s vaší inteligencí a nadšením. Důvěřujte církvi, tak jako ona důvěřuje vám!



Třetí část

Církev, která o letnicích obdžela Ducha Svatého, Jej nese k lidem každé doby. Nese Ho také k nám prostřednictvím svých svátostí, které připomínají nejdůležitější etapy vašeho života: byli jste pokřtěni vodou a Duchem a mnozí z vás už přijali biřmování, svátost, v níž vás Duch zavazuje a uschopňuje být Kristovými svědky.

Proste Ducha Svatého, aby se svojí přítomností projevil ve vašem životě. Mně samotnému byl zážitek působení Ducha Svatého předán zvláštním způsobem mým otcem, když jsem byl zhruba ve vašich letech. Když jsem měl těžkosti, doporučoval mi, abych se modlil k Duchu Svatému a tato rada mně ukazovala cestu, po které dodnes kráčím. Říkám vám to, protože jste mladí, jako jsem tehdy byl i já. A mluvím na základě mnohaleté zkušenosti, prožité i v těžkých dobách.

Vraťme se však do večeřadla. Ježíš dechl na apoštoly a řekl: „Přijměte Ducha Svatého, komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20, 21–23) Přeji si, milí chlapci a děvčata, aby zvláště tato slova zůstala ve vás, ve vaší mysli a ve vašem srdci. Duch Svatý je darován jako zdroj síly, aby zvítězil nad hříchem. Jenom Boh má moc odpouštět hříchy, protože jenom On vidí hluboko do lidského nitra a může plně posoudit jeho odpovědnost. Z psychologickho hlediska hřích zůstává hlubokým tajemstvím, do kterého může vstoupit jenom Bůh mocným slovem: „Odpouštějí se ti hříchy, je ti odpuštěno.“ (srv. Mt 9, 2.5, Mk 2, 5.9, Lk 5, 20.23)

Chci, drazí přátelé, abyste na to nezapomínali. Víme, že existují tak zvané „sociální hříchy“, ale koneckonců každý hřích závisí na odpovědnosti každého člověka. Každý bojuje s hříchem; buďto zvítězí, nebo je poražen. Člověk trpí, je-li hříchem poražen. Ano, výčitky svědomí přinášejí utrpení. Nelze je vyloučit. Dříve nebo později je třeba hledat odpuštění. Jestliže se zlo, kterého jsme se dopustili, týká druhých lidí, je třeba je prosit o odpuštění. Aby však vina byla skutečně odstraněna, je třeba vždy získat odpuštění Boží.

Ve svátosti smíření nám Kristus dal dal veliký dar. Jestliže ho umíme žít věrně, stává se nevyčerpatelným pramenem nového života. Nezapomínejte na to! Čerpejte s radostí z tohoto pramene milost, uzdravení, radost a mír, abyste měli podíl na životě Krista, který je životem Otce a je sdělován v Duchu Svatém.



Čtvrtá část

Milovaní chlapci a děvčata! Vám svěřuji úkol přispívat rozhodujícím způsobem k evangelizaci vaší země. Neste Krista do třetího tisíciletí. Důvěřujte Mu! Jeho příslib překračuje staletí: „Kdo by ztratil svůj život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“ (Mk 8, 35) Nebojte se! Život s Kristem je úžasné dobrodružství. Jenom On může dát životu pravý smysl, jenom On je středem dějin. Žijte z Krista! S Marií! S vašimi světci!

Proste Ježíše o dar Ducha. Právě On, Duch, Božská osoba, má za úkol uzdravovat, očišťovat a posvěcovat lidská svědomí a tím obnovovat tvář země. Totéž z celého srdce přeji i vám, vašemu národu, všem, kteří se hlásí k tisíciletému odkazu svatého Vojtěcha, i lidem celého světa. Ať se na vás vyplní slova, která vám církev předkládá v dnešní liturgii s takovým důrazem: „Veni, Sancte Spiritus! Přijď, Duchu Svatý!“

V Tobě je pramen světla a života, v Tobě je oheň věčné lásky, v Tobě je tajemství neklamné naděje.

Přijď, Duchu Svatý! Amen.




************************
Promluva papeže Jana Pavla II. při třetí návštěve v České republice
Homilie při mši svaté (část)
Hradec Králové, 26. dubna 1997
(zdroj: Jan Pavel II. mládeži – Kristus vás miluje. Paulínky, Praha, 2001.)
************************