„V dnešní době si možná neuvědomujeme tolik, co znamená chléb v životě člověka. Ale víme, že existuje dávný zvyk vítat vzácné hosty chlebem a solí. Zvyk pochází z doby, kdy ještě chleba nebylo tolik jako dnes. Dnes máme v každém obchodě dostatek chleba – alespoň v našich životních podmínkách – a mnohdy se dokonce i vyhazuje. Ale v dřívějších dobách bylo jídla nedostatek. Když někdo byl ochoten se podělit o svůj chléb se svým hostem, dával mu to nejcennější, co sám měl: zdroj svého života. Dělil se s ním o svůj život, protože se mu mohlo stát, že právě ten kousek chleba, který dal svému hostovi, mu mohl chybět na jaře, kdy ještě nedozrálo obilí na nový chléb. Kousek chleba mohl rozhodnout o jeho životě a smrti.

Vítat někoho chlebem tedy znamenalo dělit se s ním o svůj život. Totéž dělá Ježíš. Jestliže láme chléb Svým učedníkům, rozdává jim Svůj život. Církev věří, že při lámání chleba při poslední večeři Pán Ježíš nekrvavě vykonal to, co na Velký pátek krvavě dokonal Svou obětí na kříži. Láme Svůj život pro Své učedníky.

Jestliže jim říká: »To čiňte na Mou památku,« pak jistě nemá na mysli jenom to, abychom po Jeho vzoru lámali chléb, ale abychom lámali chléb s Jeho smýšlením. S připraveností lámat svůj vlastní život ve prospěch druhých.

Být činně účasten mše svaté znamená účastnit se jí se smýšlením, jaké má Kristus Ježíš, jak stojí v Písmu. S ochotou lámat svůj život ve prospěch svých bratří.“

P. Mgr. Libor Botek, Th.D., farář v Ostravě – Hošťálkovicích, viceoficiál interdiecézního soudu v Olomouci a odborný asistent Katedry kanonického práva Cyrilometodějské Teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci



----------------------
Děkujeme P. Liboru Botkovi korekturu textu a souhlas se zveřejněním...