Pavel Gojdič se narodil 17. července 1888 v Ruských Pekľanech poblíž Prešova. Stejně jako jeho otec se i on stal řeckokatolickým knězem. Později vstoupil do řádu svatého Basila. V roce 1927 přijal biskupské svěcení. Na osobní audienci u papeže Pia XI. obdržel zlatý kříž s předzvěstí: „Tento kříž je jen slabým symbolem velkých křížů, které ti budou ve tvé biskupské službě od Pána seslány, můj synu.“

Roku 1946 byl potvrzen v jurisdikci řeckokatolíků celého Československa. O dva roky později se chopili moci komunisté a papežova slova se začínala naplňovat. Rozhodli se úplně zničit Řeckokatolickou církev a převést ji po vzoru Sovětského svazu na pravoslavnou. Zákon na její zákaz byl vydán v dubnu 1948. „Svou víru za žádných okolností nezradím, neboť chci spásu své duše,“ skálopevně hlásal biskup Gojdič.

Pavel Gojdič byl odsouzen na doživotí a musel snášet psychické i fyzické ponižování. Na nabídky stát se pravoslavným patriarchou odpovídal: „Věru nevím, co by bylo hodno záměny koruny mučednictví pro dva nebo tři roky života na svobodě.“ K sedmdesátým narozeninám dostal od papeže Pia XII. telegram s povzbuzením, že svatý otec nezapomíná na svého hrdinského syna.

V Leopoldově se biskupovi splnila i dvě poslední přání: zemřel zaopatřen, když k němu na pokoj do nemocnice přibyl kněz Alois Vrána, a to přesně v den svých narozenin 17. července 1960. Po revoluci byl rehabilitován a v roce 2001 prohlášen za blahoslaveného.