Evangelium: Jan, 1. kapitola, 47. až 51. verš (Povolání Natanaela)
(Dětská mše svatá se slavila na svátek svatých archandělů. Protože v naší farnosti máme kostel zasvěcený svatému Michaelovi, pro který tento den nadešla poutní slavnost, vydaly se děti přede mší svatou na „minipouť“ od hlavního kostela Panny Marie ke svatému Michaelovi.)
P. Jiří Heblt: „Zase jsem zalovil doma v nějaké krabici a něco jsem si přinesl. Pojďte ke mně blíž, abyste lépe viděly... Podívejte, co mám s sebou. Víte, co to je?“
Děti: (Sborově.) „Metr.“
P. Jiří Heblt: „Bezvadně. Pan kaplan říkal v sakristii »měřák«.“ (Usmívá se on i pan kaplan.) „Jestlipak byste věděly, co je v každém kostele nejdůležitějším symbolem? Visí na stěně nebo je na oltáři... Co myslíte, že to je? Matyáši?“
Děti: „Kříž.“
P. Jiří Heblt: „Je to kříž s Ježíšem. Tady na oltáři vidíte křížek, když se otočíte, tak tam je veliký kříž.“ (Pouští se do modelování ze skládacího metru.) „Z tohoto metru se dá udělat kříž. – Teď abych to nespletl. – Do kostela bychom ho sice nedali, ale – připomíná nám kříž Pána Ježíše?“
Děti: „Jo.“
P. Jiří Heblt: „A proč Pán Ježíš na kříži vlastně byl?... Protože kolem Něj byli lidi, kteří Ho moc rádi neměli. Proč ještě?... Protože nás měl rád a na kříži zemřel, aby nás vykoupil od hříchu... Ukáži vám, co to znamená, že nás Pán Ježíš vykoupil. Z kříže udělám něco jiného.“ (Opět pracuje s metrem.) „Poznáte to?“
Děti: „Klíč.“
P. Jiří Heblt: „Souhlasíte?“
Děti: „Jo.“
P. Jiří Heblt: „Veliký klíč. Z kříže máme klíč. Protože co nám svým křížem Pán Ježíš otevřel?“
Děti: „Bránu do nebeského království.“
P. Jiří Heblt: „To je teologicky úplně dokonale! Přesně tak, otevřel nám nebe. Máme nebe otevřené?“
Děti: „Ano.“
P. Jiří Heblt: „Pán Ježíš zemřel za každého člověka, za každého z nás. To je moc dobrá zpráva, protože jaké je to v nebi?“
Děti: „Modré.“ (Smích.)
P. Jiří Heblt: „Nebe je modré, ale v nebi je to krásné. Je to ta největší krása, jaká může být. A ta je pro nás otevřená díky Jeho kříži... Teď jsem chtěl na faře otevřít nějaký zámek, zkoušel jsem asi tři klíče a nepasoval tam ani jeden. Ale Pán Ježíš nám otevřel. Jenže ty dveře jsou otevřené, ale my ještě v nebi nejsme. Do nebe teprve jdeme.“ (Přestavuje metr.) „Opět se vrátíme ke kříži. Co myslíte, je cesta do nebe lehká, nebo je těžká?... To je těžká otázka.“
Děti: (Dohadují se.) „Lehká. Těžká. Lehká. Těžká...“
P. Jiří Heblt: „Dospělí můžou potvrdit, že je těžká. Do cesty se nám staví různé překážky. Přichází někdo, kdo nechce, abychom se do nebe dostali. My ho nevidíme, ale on nás vidí. Jak se jmenuje?“
Děti: „Satan.“
P. Jiří Heblt: „Je to zlý duch, ďábel.“ (Obrací se ke hlavnímu oltáři.) „Na obraze vidíte, jak Michael stojí nohou na hlavě. To je jenom zobrazení, on takhle ďábel nevypadá. Ďábel chce jenom jednu věc: abychom se do nebe nedostali. Jenže my máme kříž, z kterého je klíč, který nám nebe otevřel. A teď dávejte pozor, co z kříže udělám. Jestli to poznáte?“ (Mírně upravuje a pak obrací.)
Děti: „Meč.“
P. Jiří Heblt: „Správně. Je to meč. Ježíšův kříž je nejenom klíč k nebeské bráně, ale je to meč, abychom se bránili – proti komu?“
Děti: „Satanovi.“
P. Jiří Heblt: „Proti zlému, který nechce, abychom šli do nebe. Ježíšův kříž je pro nás meč. Jak meč používáme?“
Děti: „Sekáme s ním.“
P. Jiří Heblt: „Ale s duchovním mečem se neseká – no, vlastně taky – ale ne rukou. Proto jsme se učili přede mší svatou tu modlitbu. Našim duchovním mečem je hlavně modlitba. V Ježíšově jménu, ve jménu Ježíšova kříže, se každý den modlíme, abychom kolem sebe hezky vyčistili prostor.“ (Šermuje s mečem.) „Nikdy nesmíme do nikoho seknout. Ale když se ráno pěkně pomodlíte nebo večer poděkujete za uplynulý den, tak překážky, které se na cestě objevily a které nám zlý hodil do cesty...“
Děti: (Skočí do řeči.) „... tak se odstraní.“
P. Jiří Heblt: „Přesně tak. Modlitba je velmi důležitý prostředek pro náš duchovní boj. Tak co: budete se modlit?“
Děti: „Jo.“
P. Jiří Heblt: „A proč?“
Děti: „Abychom vysekali ty překážky...“
P. Jiří Heblt: „... a jednou abychom se do nebe dostali. Takže kříž je klíč a kříž je pro nás také meč. A svatý archanděl Michael – vidíte? – má dokonce ohnivý meč. A ten vysekal zlého, jak jsme o tom četli, a bude nám pomáhat. Když se budeme modlit, on nám svou přímluvou bude pomáhat, abychom se dostali do nebe, do té krásy. Takže modlitba je náš meč, který nám pomáhá, aby cesta do nebe byla volná.“
(kázání P. Jiřího Heblta, 125. dětská mše svatá, Chrudim, kostel svatého Michaela, úterý 29. září 2009, svátek svatých archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela)
Přímluvy: (Burešovi)
Nebeský Otče, děkujeme, že se můžeme společně modlit, že to je veliká zbraň našeho života, zbraň na cestě do nebe. Děkujeme, že nás teď slyšíš.
Pane, prosíme za církev a zvlášť za našeho papeže Benedikta XVI. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za děti v dětských domovech a lidi bez domova. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za lidi, kteří v Tebe nevěří, a za naše nevěřící kamarády. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za všechny nemocné, opuštěné a umírající lidi. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme, ať si všichni dospívající rozumí se svými rodiči a ať u nich dojdou pochopení. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme za všechny potracené děti a jejich maminky. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme o pokoj a mír ve světě, aby se celý svět sjednotil ve víře k Tobě.
Všechny prosby Ti svěřujeme, Otče, skrze Krista, našeho Pána. Amen.