S modlitbou živého růžence začala v roce 1826 zakladatelka Papežského misijního díla Pauline Jaricot. V 17 letech byla oslovena promluvou faráře, poznala marnost svého života a rozhodla se ho změnit. Chtěla najít způsob, jak zachránit duše nevěřících lidí ve svém okolí. O Vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější Svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství deseti lidí s názvem: „Ti, kteří dělají nápravu“, které postupně získalo misijní rozměr a podporovalo misie modlitbami i dary.

Živý růženec tvoří lidé, kteří se společně modlí modlitbu svatého růžence. Vždy 20 lidí se spojuje do jedné růže, která je tvořena z dvaceti tajemství (růženec radostný, bolestný, slavný a růženec světla). Členové živého růžence se zavazují denně k modlitbě jednoho předem určeného desátku, včetně úvodních a závěrečných modliteb, který se po měsíci mění. Společenství živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec.

Všichni lidé zapojení do modlitby živého růžence kdekoli na Zemi se přimlouvají také za sebe navzájem. Zároveň je za ně každý den někde na světě sloužena mše svatá.

V naší farnosti začneme s modlitbou živého růžence v novém roce 2011. Zatím se podařilo sestavit jednu růži. Věřím, že nezůstane sama a brzy se přidají další růže. Určitě si nemyslíte, že růženec je jen pro babičky. Deset minut denně snad u nás najdou i mladí lidé a třeba i muži...

Vždyť dostáváme mnohem více, než dáváme...