Zdravím chrudimský farní zpravodaj, ale hlavně lidi, kteří budou ochotni přečíst tyto řádky. Byl jsem Bětkou Boháčovou požádán, abych napsal několik slov, v mém případě řádků :-), jak jsem vnímal návštěvu vaší farnosti u nás v konviktu.

Bylo zajímavé slyšet skoro u každého společného jídla už dva měsíce předem, jak si Vojta a Péťa vypravují o tom, jak vaše farnost přijede. Mnohým by se o tom mohlo jenom zdát. Ta chrudimská farnost asi stojí za to, že jsou tam lidé ochotní něco uspořádat, přihlásit se, podpořit kluky. To jsme museli bojovat s tím, abychom klukům nezáviděli, ale abychom jim to přáli :-).

Seminář je trošku takový uzavřený hrad;), takže jsem se moc těšil, že po chodbách budou chodit „normální“ lidé :-).

Jelikož jsem zjistil, že program náš a program vašeho zájezdu se dost liší, tak jediná možnost vidět účastníky zájezdu byla, že jsem se dobrovolně přihlásil na obsluhu

u oběda, abych mohl vidět, jak vypadají živí chrudimáci. Jak vypadají ti, kteří „obětují“ den pro to, aby něco poznali, aby stmelili farní společenství, aby využili den k tomu, aby se podívali tam, kam málokteré oko může pohlédnout :-).

Nemýlil jsem se, chrudimáci jsou milí :-)! Po obědě jsem se těšil, že zablbnu s dětmi v parku a bylo to lepší, než jsem čekal. Jelikož můj koníček je poznávání nových lidí, tak jsem byl rád, že jsem poznal nové tváře naší královéhradecké diecéze.

Pro život v semináři to bylo jistě pěkné a zajímavé. Já jsem byl z toho tolik šťastný, že i když jsem byl ten týden ohromně unavený, tak jsem nemohl usnout, jak to pro mě byl silný a pěkný zážitek, že skrze naše setkání jsem cítil Boží přítomnost.

Farnosti Chrudim přeji požehnané a radostné Velikonoce a dny nadcházející a také to, abyste byli živou a aktivní farní rodinou!

Zdraví a na viděnou se těší Jenda Lukeš.