Drazí přátelé, chci se s vámi podělit o některé dojmy z uplynulé doby vánoční a začátku roku. Doba adventní je vždy proložena setkáním zástupců křesťanských církví a sborů našeho města. Na tomto setkání se plánuje průběh aliančního týdne modliteb a týdne modliteb za jednotu křesťanů. Potom se dále ponoříme do prožívání doby adventní. A hle, jen co proběhne tříkrálová sbírka, už je to tady! Prožíváme ekumenické bohoslužby, scházíme se v našich chrudimských sborech, na každého ze zástupců církví aspoň jednou dojde: buď vede ekumenickou bohoslužbu nebo na ní slouží Božím slovem a homilií. Lednový čas je k tomu velmi vhodný: jsou to dny kolem památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů až do vyvrcholení na svátek Obrácení svatého Pavla; je to doba povánoční, v nichž všichni lidé mají k sobě blíž, jsou vstřícnější, jsme schopni něco ze sebe vydat, něčím obdarovat. Zde se obdarováváme modlitbou, nasloucháním, vzájemnými přímluvami, podáním ruky, pozdravem. Úsilí, námaha, které bylo vynaloženo, a především Kristova prosba, aby byli jedno, nás zavazují ekumenicky dále myslet a dále se za jednotu modlit a znovu usilovat o další setkávání. Stojí také za zmínku, jak církvi už dříve jednota křesťanů ležela na srdci, toto přání se odrazilo i v hymnech denní modlitby církve:

Z 1. ledna – Matky Boží, Panny Marie:
Odstraň v církvi rozdělení, více nás netrestej,
veď křesťany k usmíření, jednoty milost dej.

A z nešpor neděle Křtu Páně:
Děkujme za dobrodiní, že jsme k tomu přivedeni,
bychom Krista poslouchali, jméno jeho velebili.

Jedna z nejdůležitějších myšlenek je uvedena v srdci svátků Narození, závěr hymnu z druhých nešpor slavnosti Narození Páně:
Tvůj lid, tebou zachráněný, svatou krví očištěný,
k Betlému se šťastně dívá, nový hymnus vděčně zpívá.

Přejme si všichni navzájem tento sjednocující pohled na Narozeného, který nám přinesl živou naději a milost spásy.

Žehná P. Tomáš