Jely jsme s kamarádkami ze společně prožitého víkendu a chystaly jsme se pomodlit svatodušní novénu. Ten den se rozebíralo téma „Dar Ducha a ovoce Ducha“. Tu jedna z kamarádek povídá: „To by mě zajímalo, jaké dary mám.“ A druhá se přidala: „No, to mě taky. U někoho je to jasné...“ A významně se podívala na mě. „No, holky, to asi těžko,“ prolétlo mi hlavou.

Když nad tím teď tak přemýšlím, vybavuje se mi situace, kdy mi spolubydlící říkala: „Copak nevidíš, jak jsi dobrá?“ (myšleno v hudbě) „My bychom všechny chtěly taky a ještě bychom si duply.“

Pravda je, že to opravdu nevidím a navíc to beru jako samozřejmost. Možná za to může přísloví „Co Čech, to muzikant.“ Možná mě ovlivnilo prostředí, ve kterém jsem se dřív pohybovala. Tam byla muzikantů spousta a jeden lepší než druhý. Kam já se na ně hrabu!

No, to ale přece nic nemění na tom, že jsem dary dostala, ne? Jen jsem prostě slepá jako moje kamarádky.

Když jsme pokračovaly v novéně, zazněl úryvek z listu Galaťanům: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost.“ V duchu jsem si říkala: „Holky, všechno to na každou z vás sedí. Do puntíku! Objevování darů je na vás, ale já vím, že jste plné Ducha svatého, protože nesete Jeho ovoce.“ A konec konců, to je možná nejdůležitější, protože:

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Ať se však děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ (1. Kor 13, 1-3.7-8)

Spiritum, Domine, nobis Tuae caritatis infunde. (Ducha své lásky nám, Pane, vlej.)

Holky, díky za vás a vaše přátelství!


Dechni na mne, Duchu svatý, abych měl svaté myšlenky.
Pohni mě, Duchu svatý, abych konal svaté skutky.
Přitahuj mě, Duchu svatý, abych miloval svaté věci.
Posiluj mě, Duchu svatý, abych chránil to, co je svaté.
Chraň mě, Duchu svatý, abych nikdy nepozbyl svatosti.
(sv. Augustin)


Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky.