P. Jaroslav Axler: (nejprve si prohlédl obrázky dětí) Svatostánek máme většinou v každém kostele. Ale ne v každém. Většinou je tam, kde se slouží mše svatá a kde se scházíme, abychom chválili Boha. Co je to svatostánek? Proč ho máme v kostele nebo v kapli jako tady na faře? Co je ve svatostánku? Napadá vás něco?

Děti: Jsou tam hostie. Kristovo tělo.

P. Jaroslav Axler: Ano, případně také Jeho krev. Svatostánek máme proto, že tady s námi přebývá Pán Ježíš. Abychom si to připomínali, tak u každého svatostánku nejen že nalezneme květiny a občas nějakou svíčku. Víte, co nám připomíná, že tam Pán Ježíš je?

Děti: Věčné světlo.

P. Jaroslav Axler: Ano. Většinou má červenou až oranžovou barvu. Když přijdeme do kostela a uvidíme věčné světlo, připomíná nám, že tam je Pán Ježíš. Že tam uchováváme Jeho tělo. Proč to děláme? Přece tělo Pána Ježíše přijímáme – nebo vy menší teprve budete přijímat – při mši svaté. Proč Ho navíc necháváme ve svatostánku?

Děti: Abychom si připomínali, že je pořád s námi. Nebo se Mu mohli klanět třeba při adoraci.

P. Jaroslav Axler: Dobře, ale není to základní důvod, proč to děláme. Představte si: kdo nemůže přijímat při mši svaté?

Děti: Nemocní.

P. Jaroslav Axler: Přesně tak. Ne ti, kterým se jen nechce, ale nemocní. Proto kněz vezme tělo Pána Ježíše a navštěvuje nemocné, aby Ho mohli přijmout. Když přicházíme, tak abychom si připomněli přítomnost Pána Ježíše, nejen že tam máme světlo a že je svatostánek pěkně vyzdobený, ale něco děláme. Co děláme pokaždé, když projdeme před svatostánkem?

Děti: Poklekneme.

P. Jaroslav Axler: Kdo nemůže, tak se třeba ukloní, ale my ostatní poklekneme. Klekneme na jedno koleno, protože si připomínáme, že tady Pán Ježíš je. A On je Bůh, tak Ho zdravíme. Pokaždé, když přijdeme do kostela, poklekneme právě směrem ke svatostánku.

O svatostánku si budeme pamatovat, že to je důležité místo v kostele, protože tam přebývá Pán Ježíš. Uchováváme Ho tam pro nemocné. Ale i my se Mu můžeme poklonit. Jen si kleknout a za něco poděkovat nebo poprosit, protože On je tady pořád a naslouchá nám.



(kázání P. Jaroslava Axlera, 76. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 18. prosince 2006)



Přímluvy: (Svobodovi)
Prosme společně.

Pane, prosíme Tě za kněžská a řeholní povolání. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za mír na celém světě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za všechny nevěřící. Měj s nimi trpělivost, když Tě odmítají. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za všechny nemocné a jinak trpící. Dej jim sílu jít stále za Tebou. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za rodiče, aby nás stále vedli k Tobě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za naše spolužáky a učitele. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za všechny křesťany, aby naplno prožili vánoční svátky. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za nás a všechny v našich rodinách, abychom měli náležitou lásku. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, věříme, že nás slyšíš, a proto Ti dáváme naše prosby. Neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.