Mohl byste projekt letních dominikánských misií představit? Jak vznikl?
Letní dominikánské misie jsou společným dílem členů a přátel dominikánské rodiny, bratří, sester i laiků. Postupně se vyvíjejí ze skromných začátků už patnáct let. Nevznikly ve vzduchoprázdnu, navázaly na starší projekty, třeba misijní autobus. A vlastně na celé dějiny řádu. Úkol jít za těmi, kdo jsou za okrajem Církve, dostal řád do vínku od svého zakladatele svatého Dominika.
Často vyprávíme dlouhé ságy o tom, jak to vlastně začalo. To nejdůležitější lze ale říct stručně: je to naše odpověď na Boží zavolání do služby evangeliu.
Jaké s nimi máte pozitivní zkušenosti?
Určitě to není tak, že by podobná akce přivedla vzápětí do společenství církve houfy katechumenů. Obrácení znamená v životě člověka často dlouhou cestu, málokdy se stane, že jí někdo projde rychle. Často spíš máme zkušenost drobných změn smýšlení, posunu v atmosféře směrem k větší otevřenosti a důvěře vůči křesťanům. Někdy misie alespoň pomůže trochu otřást stereotypy, které ve vztahu ke křesťanství v naší společnosti panují.
Ale stejně důležité je i to, co misie dělá s námi křesťany. Znovu a znovu zažíváme, jaké bohatství nám Bůh může darovat, když se odvážíme následovat Jeho Syna a necháme se poslat do světa tak, jako Otec poslal Jej. Neznám lepší exercicie než misie.
Co je na nich nejtěžší?
Pro mě? Překonat strach. Že se ztrapním, že to nepůjde, že ze sebe udělám blázna. A taky poraženectví. Že je to jen plácnutí do vody, že ti okolo jsou vůči evangeliu dokonale imunní, že na to není doba a mnoho dalšího. Co mi v tom pomáhá? Právě zmíněná zkušenost velikých Božích darů pro mě i pro společenství, pokud tyhle obavy nechám za hlavou a ochotně budu bláznem pro Krista. A vědomí, že je to místo, kam mě Pán poslal. Asi bych se zbláznil, kdybych Ho vědomě odmítnul. Chodit s Bohem je, alespoň pro mě, mnohdy těžké, a často to neumím, ale už mnohokrát jsem poznal, že to opravdu stojí za to.
Co tyto misie znamenají pro farnost?
Hodně záleží na farnosti samé. V každém případě jsem přesvědčený, že je to velká příležitost. Zkusit, každý za sebe a my všichni společně, nové dobrodružství s Bohem. Dobrodružství, na které nás On pozval, a proto bude stát za to. Je to příležitost ještě víc projít „misijní konverzí,“ o které mluví papež František. Obrátit svou pozornost k těm, kteří žijí bez Krista, proměňovat farnost v „milující náruč Boží“. Není to skok do nové éry křesťanské Chrudimi, jen krůček. Obrátit naši zem ke křesťanství je úkol možná na stovky let, ale začít právě dnes je dobrý nápad.