Jak mohl Ježíš přemoci zlo?
Jak mohl překonat smrt?
Co znamenají tyto dva výrazy: „přemoci zlo; překonat smrt“?
Po Nazaretu se nic nezměnilo; nezměnilo se nic ani po Kalvárii.
Svět nadále existoval se všemi svými hanebnostmi, se svými masakry, člověk dále kráčel se svými slzami a se svým otroctvím.
Co se to událo, proč můžeme dnes říci: „Ježíš nás spasil“?
Právě zde spočívá náš problém, který, chceme-li jej překonat, musíme vidět jasně.
Ježíš svým životem přemohl sám na sobě zlo, svou smrtí smrt pohltil.
Dal nám svým životem příklad, jak žít, svou smrtí nám ukázal, jak přemoci zlo a zničit smrt.
Člověče, chceš se osvobodit od zla, které tě utlačuje?
Dělej to, co dělal Ježíš.
Chceš zničit smrt, která tě sužuje?
Zemři z lásky, jak to učinil Ježíš.
Přemoci zlo, které se tě snaží ovládnout, proměnit svou smrt v úkon lásky, to znamená podstoupit nutnou zkoušku, abychom vešli do království,
které je královstvím pokoje, svobody, spravedlnosti a lásky.
Nikdo nemůže absolvovat tuto zkoušku za nás.
Je pravda, že nás Ježíš spasil, ale nechal na nás, abychom se snažili dojít spásy. Jeho smrt ospravedlnila všechny, protože on je Boží Syn,
ale do nebeského království nás na zádech nevynese, vybízí nás,
abychom ho následovali. Po Ježíšově přinesené oběti má každý z nás možnost být spasen, ale každý z nás musí sám dojít spásy.
V tom spočívá hodnota člověka, který je synem před Otcem.
V tom spočívá hodnota lidského utrpení.
V tom spočívá svoboda.
(Carlo Carretto: Myšlenky na každý den.
Vydalo nakladatelství Nové město, Praha)
Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.
Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
Beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji…
(Karel Kryl)
Ježíšovo utrpení přinesly síly temnoty. Přesto mluví o svém utrpení a smrti jako o cestě ke slávě.
Je těžké přinášet celou svou minulost pod světlo vděčnosti. Je mnoho věcí, ze kterých máme pocit viny nebo studu, mnoho věcí, které si přejeme, aby se raději nikdy nestaly. Ale pokaždé, když máme odvahu se podívat na „to všechno“ tak, jak se na to dívá Bůh, naše vina a stud se stanou štěstím, protože nám přinesly hlubší poznání Boží milosti, silnější přesvědčení o Božím vedení a radikálnější závazek života ve službě Bohu.
(Henri J. M. Nouwen: Tady a teď. Zvon, Praha 1997)
Zanechme všech pokusů vykoupit sami sebe. Nesnažme se stále cvičit jen svou vůli... Izrael se znovu a znovu pokoušel dobýt zaslíbenou zemi sám. I my se stále pokoušíme sami se vykoupit. Vydejme se však spíše po cestách, které nám daroval Bůh. Začněme s chválou a díkuvzdáním.
To, co jsem potlačil, není vykoupeno.
(Hans Buob: Cesta obrácení)
Ten, který nás stvořil bez našeho přispění, nás bez našeho přispění nespasí.
(sv. Augustin)
Ne zásluhy! Dělat radost milému Bohu... Kdybych shromažďovala zásluhy, byla bych si ihned zoufala!
(sv. Terezie z Lisieux: Vstupuji do života)
Děkuj Bohu za čistotu, která je Jeho darem, ne výsledkem tvého snažení.