Náš život určují různé vztahy: všichni jsme něčí děti, máme nebo měli jsme rodiče; někteří z nás máme děti, někteří z nás máme nebo měli jsme manžele a manželky, někteří máme šéfa či podřízené, většinou máme sousedy (pokud nežijeme na samotě). Ale ještě jeden vztah zažil nebo zažívá každý z nás: máme nebo měli jsme přátele. Určitě si vzpomenete aspoň na jednoho přítele či přítelkyni, třeba ze školních let, z dětství, nebo na skupinu přátel, k níž jste kdysi patřili nebo dosud patříte. Přátelství je veliká, vzácná věc v životě. Že Pán Bůh přátelství žehná, o tom je v Bibli celá řada příběhů. Ježíš také pěstuje přátelské vztahy, o učednících mluví jako o svých přátelích.

V přátelství nejde jen o to scházet se a udržovat četné společenské kontakty, nejde jen o vnější záležitosti; v přátelství jde také o kousek nás samých, o naše srdce, lásku a život. Co to znamená, to je vidět právě na Ježíši moc dobře, on s námi svůj život sdílí.

Přítel je někdo velice důležitý pro život. Přítel je dar. Přítel je někdo, na koho se můžete spolehnout, kdo při vás stojí, ať je vám dobře nebo zle. V češtině má slovo „přítel“ zajímavý původ: je to někdo, kdo je „při těle“, to znamená, kdo je vám velmi blízko, kdo je blízký, komu můžete důvěřovat. V Bibli, v knize Přísloví, je to moc pěkně vyjádřeno: „V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.“ Tuto zkušenost má řada lidí, že přítel je někdy bližší než vlastní sourozenci. Přátelstvím se vyjadřuje něco krásně důvěrného: jeden druhého nese, jeden se raduje z druhého, mezi oběma je blízký, důvěryplný vztah. A tohle je přece (nebo má být) znakem každého dobrého společenství. Přátelství dává lepší kvalitu nejen našim osobním životům, ale také společnosti, v níž žijeme.

Anna Lavická

Jak nádherný je takový telegram, který vámi zatřese, přinutí vás vstát uprostřed noci a žene vás na nádraží: „Přijeď, potřebuji tě!“ Rázem objevujeme, že máme přátele, kteří nám pomohou. Ponenáhlu si zasluhujeme ty, kteří nás žádají, abychom my pomohli jim…

…

A proto, můj příteli, tolik potřebuji tvé přátelství. Žízním po druhu, který, povznesen nad všechny rozumové rozepře, ve mně respektuje poutníka, směřujícího k tomu světlu. Potřebuji někdy předem zakusit slíbenou vřelost, vyjít ze sebe a trochu si odpočinout na té schůzce, která bude patřit nám

Jsem unaven polemikami, výhradami, fanatismy! K tobě mohu přijít a nemusím se ustrojit do uniformy, nemusím odříkávat nějaký korán a nemusím se vzdávat čehokoliv, co patří k mé vnitřní vlasti. U tebe se nepotřebuji ospravedlňovat, nepotřebuji se obhajovat ani něco dokazovat. U tebe nacházím mír jako v Tournusu. Přes má neobratná slova, přes mé úvahy, které mohou být mylné, vidíš ve mně prostě člověka. Ctíš ve mně vyslance víry, zvyků, osobních lásek. Tím, že se od tebe liším, nijak tě nezraňuji, ale obohacuji tě. Dotazuješ se mne, jako se dotazujeme cestovatele.

Já jako každý jiný toužím po uznání a u tebe se cítím čistý. Proto směřuji k tobě. Potřebuji jít tam, kde jsem čistý. Ani mé návyky, ani mé počínání tě nikdy nepoučily o tom, kdo jsem. Přijal jsi mě takového, jaký jsem. A proto jsi byl, když to bylo nutné, shovívavý k mým postupům a mému počínání. Jsem ti vděčný, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval? Přijímám-li u svého stolu přítele, poprosím ho, aby se posadil, když kulhá. A nechci po něm, aby tančil.

Příteli, potřebuji tě jako vrcholek hory, kde je možné dýchat! Potřebuji se ještě jednou vedle tebe opřít lokty o stůl v hospůdce s terasou z rozeschlých prken na březích Saony a přizvat tam dva lodníky, s nimiž si budeme připíjet, klidní a usměvaví jako šťastný den.

Budu-li ještě bojovat, budu trochu bojovat i za tebe. Potřebuji ti pomáhat žít…

Přátelství vyžaduje vůli, čas, trpělivost a citlivost, ale všechno úsilí, jakkoliv velké, stojí za to, protože opravdový přítel s námi nesdílí pouze štěstí a úspěchy, nýbrž především naše bolesti a zklamání…

Bůh nás miluje až do té míry, že v nás přebývá, stává se nám druhem v naší samotě, důvěrníkem a přítelem v každé chvíli.

S druhými nás může spojit jen dobré srdce; ze zištnosti nikdy trvalé přátelství nevzešlo.

Až se přátelé stanou vůči sobě uzavření a přestanou si vzájemně pomáhat, svět ztratí něco ze své nádhery.

Chval přítele veřejně a kárej ho mezi čtyřma očima.

Opravdový přítel je náročný, ale promine všechno.

Zůstanem' si cizí,
když si neodpustíme stíny.
Zůstaneme sami,
když navzdory slunci
stíny zůstanou
mezi námi.

V přátelství se dotknu srdce svého protějšku v celé jeho šířce a hloubce. Poznávám, co si myslí a co cítí. Vidím, co na něj působí a co ho tíží. Zříkám se posuzování a hodnocení – prostě se jen dívám a přijímám všechno tak, jak to je. Kdo poznal přítele nebo přítelkyni v celé jejich hloubce, ten se bude dívat jinak i na ostatní lidi. A nebude je soudit. Přátelství mu umožní přijímat okolí bez předsudků.

Ježíši, příteli všech lidí, spoj ty sám naše srdce, aby tento svazek byl silný a trvalý. Buď vždy tím třetím mezi námi, abychom zůstali spojeni s tebou, jenž jsi věčná Láska.

Přátelství vzniká ze společného zajmu o nějakou věc. Kdo hledá přátelství přímo, obvykle ho nenajde. Vzniká z prožitku, že druzí vidí věci jako já a jsou pro ně zapáleni, z čehož vznikne: Je dobře, že jsi tu.

Přátelství je milost, kterou někdy Bůh udělí osamělým.

Jestliže sis otevřel ústa na přítele, neboj se, neboť je možné smíření. Ale před potupou a pýchou, před vyzrazeným tajemstvím a zákeřnou ranou uteče každý přítel.

Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu.

Jediný způsob, jak mít přítele, je být přítelem.

Chceš-li se s někým spřátelit, prověř ho zkouškou, než mu začneš důvěřovat. Někdo je tvým přítelem, když se to jemu hodí, ale opustí tě, jakmile budeš v nesnázích. Některý přítel se změní v nepřítele a svůj rozchod s tebou přičte k tvé hanbě. Jiný ti bývá u stolu společníkem, ale nevytrvá, až budeš v soužení.