Úryvek z Bible.
„Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to Slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v Něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé Světlo již svítí. Kdo říká, že je ve Světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve Světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.“ (První list svatého apoštola Jana, 2. kapitola, 7. až 11. verš)



Myšlenka.
V modlitbě Páně říkáme každý den „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Postní doba nás vybízí ke stanovení duchovních cílů. Můžeme si vybrat předsevzetí, která se budeme snažit dodržovat. Zkusme se také zamyslet, na koho jsme nebyli milí, komu jsme ublížili, na koho se zlobili. Podívejme se v duchu na dotyčného člověka a uvědomme si, že je v každém – a tedy i v něm – přítomný Bůh. Přece ho nechceme zranit! Prahneme jít za Světlem a tma hříchů prosakující přes Boží záři nás nemůže odradit.

Vyberme si člověka, s kterým jsme se třeba v poslední době neshodli, pohádali, kterému jsme dosud neodpustili. Pokusme se v něm spatřit Krista. Dejme šanci jeho dobrému „já“. Nechme, ať dotyčný skrz naše odpuštění pozná Boží lásku. Odpusťme, čím se proti nám provinil. Odpusťme! Prosme za dary pro něj. Boží Světlo pak zazáří v jeho i v naší duši.

Bože, pomáhej nám, ať dokážeme svým nepřátelům a těm, kteří nám ublížili, odpustit. Ty miluješ každého. Pomoz, ať to dokážeme také.