Zeptejte se jednou osob nejrůznějšího původu a věku, o kom hovoří s nejvyšší úctou a vděčností.Je jím skoro vždycky jejich vlastní matka. Pokud člověk ještě matku má, ani si to neuvědomuje – a o odpovědi musí teprve přemýšlet. Ale když jsem svoji matku ztratil, byl jsem tak smutný, že jsem byl vlastně...

Bylo to letos v létě. Šla jsem se svými pejsky na procházku, svítilo sluníčko a ptáčci zpívali, tak jsem si tu pohodu vychutnávala. Vtom se na cestě něco zatřpytilo, tak to jdu prozkoumat. A ejhle – je to náušnice! Je špinavá a zdeformovaná, jak ji asi přejelo auto, ale tváří se jako zlatá. No, vezmu ji...